Kromě hodnocení zpěvákova přínosu pro kulturu se ale také objevily úvahy o politickém rozměru jeho tvorby. Široké publicitě se tématu dostalo zejména v Německu, kde slavil Jürgens své největší úspěchy.

Především v 70. a 80. letech zde se svými šansony a šlágry nejenom dobýval hitparády, ale vyjadřoval i životní pocity tehdejší západoněmecké společnosti. Ta zažívala kvůli dvěma ropným šokům vůbec poprvé hospodářský útlum a později hluboké rozdělení kvůli plánovanému rozmístění amerických jaderných raket typu Pershing.

Jürgensovi se dařilo oslovovat širokou veřejnost právě proto, že jeho písně nebyly prvoplánově politické, přesto ale reagovaly na problémy tehdejší společnosti, k jakým patřila integrace cizinců do společnosti nebo ochrana životního prostředí.

Je vcelku pochopitelné, že Udo Jürgens byl proto odjakživa objektem zájmu politiků, kteří se rádi ukazovali v jeho blízkosti. Rakouští lidovci ho kdysi dokonce chtěli přimět, aby vstoupil do politiky. Jürgensovi, který pocházel z jihorakouských Korutan, nadbíhal kontroverzní hejtman této spolkové země Jörg Haider, jenž ho zahrnoval oficiálními oceněními.

V Německu si naopak zpěváka pro sebe zase rádi reklamovali sociální demokraté, což souviselo i s tím, že zpěvákův strýc Werner Bockelmann byl v šedesátých letech sociálnědemokratickým primátorem Frankfurtu nad Mohanem. Sám Jürgens všechny tyto snahy odmítal a tvrdil, že umělci mají být apolitičtí.

Kariéra Udo Jürgense také odrážela složitý vztah Němců a Rakušanů po roce 1945 a jejich vzájemnou rivalitu. Ta se projevovala a dodnes projevuje většinou mimo sféru politiky nebo ekonomiky, například ve sportu nebo kultuře.

Už po mnoho desítek let bývá tradičním německo-rakouským kolbištěm cena Eurovize, kde až na několik málo výjimek platilo, že němečtí a rakouští porotci nikdy nedávali soutěžícím té druhé země body a pokud ano, tak pouze symbolicky.

Pocítil to i Udo Jürgens, který v polovině 60. let zastupoval Rakousko v soutěži třikrát, přičemž z Německa nedostal ani bod. A to dokonce ani v roce 1966, kdy soutěž s písní “Merci, Chéri“ vyhrál. Díky Jürgensovi se rakouské sebevědomí ve vztahu k většímu sousedovi dlouhou dobu zakládalo na faktu, že Německu se podařilo v prestižní soutěži poprvé zvítězit až v roce 1982.

Pokud jde o počet prvenství v Eurovizi, je mimochodem aktuální bilance mezi Německem a Rakouskem vyrovnaná: obě země mají na svém kontě po dvou vítězstvích.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.