Německo pod vedením Merkelové od počátku vypuknutí masivní invaze nelegálních migrantů především islámského vyznání (označovaných většinou médií jako uprchlíci - ZDE) na tzv. balkánské trase v roce 2015 zastávalo politiku otevřených dveří a s ní související hodnoty „sdílené solidarity“.

Toto pokřivené chápání lidských práv se odrazilo v návrhu EU o povinných kvótách na přerozdělování migrantů, který byl posléze schválen prostou většinou (ZDE) na schůzce ministrů vnitra v září 2015 za tvrdého nesouhlasu ČR, Maďarska, Slovenska, ke kterým se přidalo Rumunsko.

Po celé období od schválení povinných kvót byly tyto státy podrobeny masivní kritice za odmítání přijímání tzv. uprchlíků ze strany dnešních západoevropských elit na čele s Angelou Merkelovou.

Navíc za odmítnutí plnění kvót byla v lednu 2018 na ČR, Polsko a Maďarsko ze strany EU (Evropské komise) podána žaloba u Soudního dvora Evropské unie za odmítání kvót (výše schváleného programu přerozdělování žadatelů o azyl - ZDE). Mimochodem Soudní dvůr EU se žalobou bude zabývat koncem tohoto roku a je možné, že naše republika bude vystavena neúměrným pokutám a penále, uvidíme, rozhodnutí resp. obrat kancléřky Merkelové na soudní žalobě ze strany EU nic nemění.

Angela Merkelová – čistokrevný populismus

Ale zpátky k samotnému obratu Angely Merkelové. Je potřeba zdůraznit, že požadavek na povinné přerozdělování je v hlavách dnešních zapálených multikulturalistů bod, ze kterého nikdy nehodlají ustoupit. Jedná se o něco podobného jako byla vedoucí úloha KSČ v dobách minulých, od které (nejen zapálení) komunisté nikdy nechtěli ustoupit, a když, tak jen za obrovských tlaků popř. krvavých občanských nepokojů.