Očekávají, že se vrhnou na nastartování pochroumaných ekonomik a zahájí silnou podporu hlavně malých a středních podnikatelů, kteří tvoří stabilní pilíř každého státního rozpočtu.

Ale v tom se optimisté značně mýlí, činy západoevropských a bruselských lídrů hovoří jasně o pravém opaku.

 Ideologický buldozer Zeleného údělu

Ještě v době vrcholu koronavirové krize se sešli ministři životního prostředí všech klíčových západoevropských zemí a vydali deklaraci, že cíle bezuhlíkové neutrality musí být dosaženo. EU dokonce mluví o „novém Marshallově plánu“. Jaká ironie, zatímco Marshallův plán pomohl Evropě

z  chudoby vybřednout, Zelený úděl ji tam naopak zpátky vrací. 

Pro optimisty určitě šokující zpráva, poněvadž jen samotná komise EU hodlala ještě před vypuknutím koronavirové krize investovat minimálně 25% prostředků z rozpočtu EU na boj s klimatickými změnami (cca 284 miliard EUR). Nepředstavitelná částka, kterou mají zaplatit daňoví poplatníci, z nichž celá plejáda má už nyní existenční problémy.

Chybou v úsudku optimistů je jejich předpoklad racionálního chování a naděje na změnu způsobu myšlení, jenže v případě dnešních dozelena zbarvených politických elit byla již dávno racionalita nahrazena ideologií a rigorozitou. Zelený úděl a s ním spojená bezuhlíková neutralita je ideologie, nikoliv racionální cesta nebo dokonce řešení problémů. Bezuhlíková neutralita naopak problémy přináší a dostává evropský průmysl do kolen. V situaci, kdy se Evropa podílí na emisích CO2 necelými 10% a zbytek Asie s Amerikou, jde o nepředstavitelný hazard, který mají Evropané tvrdě zaplatit.

Třídní boj nahrazen bojem proti CO2

Celé klimatické šílenství je dnes revoluční hnutí prosáklé ideologičností, těmto progresivistům nejde o řešení problémů, ale o snahu změnit společnost v součinnosti s dalšími levicově liberálními (progresivistickými) dogmaty jako je multikulturalismus, LGBT a gender ideologie způsobující  společenský rozpad.

Zkuste fanatickému komunistovi v 50.letech minulého století u nás rozmlouvat třídní boj. Šlo o nezpochybnitelné dogma, za které byste šli sedět na několik let na Bory nebo rubat uran do Jáchymova. Očekávat zrušení bezuhlíkové neutrality je podobné jako očekávat od komunistů v padesátých letech minulého století zrušení třídního boje.

Smutné a zároveň úplné novum v případě klimatické hysterie je absence diskuze na univerzitách a dalších odborných pracovištích. Tam, kde by se měla vést odborná diskuze a konstruktivní dialog přichází zastrašování a dehonestace oponentů. Odborníci poukazující na výmysly a manipulace týkající se argumentů škodlivosti zvýšeného CO2 jsou vylučováni anebo jim je vyhrožováno ztrátou grantů, které pro ně mají existenční význam.

Business v zelených projektech

V této souvislosti stojí za zmínku ještě jeden podstatný detail, že v případě celé řady stoupenců „Zeleného údělu“ se jedná o tvrdý finanční kalkul a možné pohádkové příjmy plynoucí z již rozjetých „zelených projektů“. Naši „zelení“ solární  baroni by mohli vyprávět, jak se dá využít snahy o podporu obnovitelných zdrojů k báječným příjmům, které jim platíme každoročně v rámci účtů za elektriku (kolonka podpora obnovitelných zdrojů).

A konečně Zelený úděl nebudou chtít dnešní elity zrušit z důvodu falešné autenticity, poněvadž celá řada z nich se dostala k moci jeho propagací. Popřením Zeleného údělu by ji ztratili a s ní politickou moc, kterou si naakumulovaly.

Skutečný cíl Zeleného údělu: Likvidace automobilové dopravy

Podíváme-li se na skutečný cíl uhlíkové neutrality, je jím bezesporu (podle mého) boj proti průmyslu obecně a  zvláště proti automobilovému a leteckému průmyslu se zaměřením na stopku v individuální automobilové dopravě, vše pod záminkou ochrany životního prostředí. Automobilismus totiž  reprezentuje svobodu jednotlivce a tu zelení ideologové rádi nemají. Proto dochází ve městech k neustálým šikanováním řidičů a omezování jízdy namísto rozvoje dopravy.

A reakce vlády na Zelený úděl?

Společně s Polskem a Maďarskem (Slovensko již deklaraci podepsalo) by měla vláda podporovaná parlamentem jasně a srozumitelně Zelený úděl odmítnout jako nebezpečnou utopii. Pokud tak neučiní, bude se podílet na likvidaci českého průmyslu a energetiky.

 Zbylé finanční prostředky určené v EU pro Zelený úděl poskytnout na opatření v boji proti suchu zadržováním vody v krajině. Nikdo z nás nezpochybňuje periodu částečného oteplení, ke kterému skutečně dochází, ale je potřeba tento problém řešit odborně, nikoliv ideologickým aktivismem.

A také si toto téma nenechat přivlastnit jak zelenými aktivisty, tak legislativními tuneláři, kteří jsou schopni za tučné provize namísto solárních vytvořit budoucí vrstvu „zavlažovacích baronů“.

Robert Troška, autor románu Mračna nad Evropou, nyní v prodeji se superslevou.
Krátké video s ukázkami ZDE.