Jakmile se v médiích objevily zprávy o vysoké volební účasti (vyšší než v minulých volbách), všichni „nezávislí“ analytici od Dunaje až k Hamburku referovali o pravděpodobné ztrátě ústavní většiny Orbánova uskupení. Jejich víra v Orbánovu prohru se v nedělních odpoledních hodinách přetavila do titulků „Orbán možná ztratí většinu v parlamentu“ a další podobná hesla, kde přání dotyčných médií předháněla realitu. Jaké však muselo být jejich obrovské zklamání, když se objevily o půlnoci první předběžné výsledky , ve kterých ten tolik kritizovaný a zatracovaný Orbán dokázal dosáhnout znovu ústavní většiny a to dokonce při výrazně vyšší účasti občanů ve volbách (kolem 64%), což znamená mnohem pevnější mandát získaný od voličů.

Orbán – politické a ekonomické výsledky

Na Orbánovo vítězství měly určitě vliv příznivé hospodářské výsledky. Když přebíral Orbán vládu v roce 2010 od socialistů, země byla v žalostném stavu, korupce, negativní ekonomické ukazatele, rekordní nezaměstnanost. V roce 2010 jen čtyřiapadesát procent Maďarů v aktivním věku pracovalo, v současnosti je to sedmdesát procent!

Orbánovi se podařilo od roku 2010 v hospodářství nastartovat růst, vláda pod Orbánovým vedením dokázala splatit úvěr od Mezinárodního měnového fondu, snížit ceny energií pro obyvatele.

Viktor Orbán je fenomén a jeho vítězství rozhodně není věcí náhody nebo populistické kampaně směrem k „hloupým voličům“, jak se nám někteří „vyspělí“ novináři snaží podsouvat, nejvýrazněji tyto názory jsou slyšet od médií napojených svou agendou na neziskovky usilující o politické změny prostřednictvím miliardářských mecenášů Sorosova typu. A těm Orbán nejvíce vadí.

Nezapomínejme také, že Orbán vyšel z disidentského prostředí, tudíž neměl na růžích ustláno, nejedná se o stranického aparátčíka, který se dostal do vrcholné funkce tím, že umetal korupční kauzy a vyseděl si vyšší funkci jako je tomu u celé řady dnešních západoevropských elit.

Viktor Orbán již od konce 90.let přichází s novou vizí národního pojetí vedení státu vycházející z křesťanských kořenů původní maďarské kultury. Oproti levicovým liberálům uskutečňující své vize nové levice a s nimi související sociálně inženýrské experimenty na původních obyvatelích, což se nejvýrazněji projevilo při migrační krizi, Orbán jde cestou upřednostnění rodiny, národa a tradičních křesťanských hodnot, v ekonomické oblasti podporou čistého liberalismu, nikoliv Bruselem podporovaného levicového neoliberalismu.

Orbán – v čase ohrožení činy a výsledky

Jako jediný z vrcholných evropských politiků se dokázal v roce 2015 postavit migrační vlně z muslimských zemí a ochránit tak své obyvatelstvo před novodobou invazí jedinců z nekompatibilních islámských kultur. Slavná je jeho věta z rozhovoru pro německý časopis Focus, kde prohlásil, že „Islám není kompatibilní s křesťanstvím.“

To se samozřejmě dnešním bruselským a jiným západoevropským elitám nelíbí, poněvadž tyto politické elity spolu s akademickými a mediálními chtějí potlačit původní křesťanskou kulturu evropských národů uskutečněním utopických multikulturalistických vizí. Orbán je okamžitě tvrdě toprpédován nejčastěji „nezávislými neziskovými organizacemi“ placenými jak jinak než ze zahraničí.

Jeho poslední slova na setkání s vrcholnými představiteli bavorské CSU, jejíž program dnes z velké části kopíruje Orbánovu migrační politiku, říká:

„Většina uprchlíků míří do Evropy, a to nejen proto, že prchají z nebezpečných podmínek, ale také proto, že chtějí využít ekonomických příležitostí,“ uvedl Orbán. „Jako takoví by tito lidé neměli být považováni za uprchlíky, ale spíše za muslimské vetřelce.“

Zajímavé je, proč tak Orbán vadí současnému bruselskému establishmentu, dokonce více než lídři politických uskupení požadující vystoupení z EU?

Orbán nastavuje zrcadlo

Orbán je sice velice tvrdým kritikem bruselských neomarxistických byrokratů, ale není stoupencem vystoupení z EU. Orbán totiž nastavuje současným elitám v Bruselu a na Západě nepříjemné zrcadlo špatného svědomí, kdy tyto elity invazi jedinců z nekompatibilních kultur mlčky tolerovali nebo dokonce aktivně v rámci „zdravého mísení kultur“ a na základě zvrácené pseudohumanity podporovali.

Prostě a dobře bránit své obyvatele vůči násilníkům a neadaptibilním jedincům znamenalo prolomení jednoho obřího tabu, o kterém se nejen nesmělo mluvit, ale pokud jste si dovolili konat, byli jste okamžitě bezmilostně mediálně ukřižováni.

A Orbán v čase nejsilnějšího ohrožení nejen ostatní upozorňoval, ale také konal. A dokonce si dovolil bránit svůj národ!

V roce 2015 postavil „xenofobní, rasistický plot“, jehož stavbu ti, kteří nejvíce kritizovali, poté následně po kritice ze strany domácí populace zkopírovali (Rakousko, Slovinsko, Německo), jenže v tomto případě již nešlo o plot, ale o administrativně technické zabezpečení hranic.

„Je to historické vítězství a příležitost chránit Maďarsko“, Orbánova slova po nedělním vítězství nenechávají nikoho na pochybách, jakým směrem půjde budoucí maďarská politika. Slova, která by i naši občané rádi slyšeli z úst našich politiků.

Směrování české zahraniční politiky

Pro českého občana je podstatné, jakým směrem se bude ubírat budoucí česká zahraniční politika. Poláci i Maďaři dnes tvoří pevnou hráz vůči multikulturalismu. Je zde ideální možnost spolu s těmito státy vytvořit pevný blok proti pokusům bruselských neomarxistů o užší integraci (rozumějme zbavení již toho posledního zbytku naší suverenity).

Otázka zní, zda se naše politická reprezentace připojí k Polsku a Maďarsku a bude chránit své občany jako to činí Orbán a Kaczynski anebo nás prodají za 30 bruselských stříbrných?

Budoucnost ukáže.