Co bylo jejím cílem a jsou některé zásadní odlišnosti v problémech které organizace neslyšících v těchto zemích mají? Kupříkladu je v Slovinsku něco, co by mohlo pomoci i v ČR, nebo naopak?

Konference, která se uskutečnila poprvé v Brně, byla zaměřena na Opční protokol, navazující na Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením. Konference se tedy týkala Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, nebyla zaměřená pouze na neslyšící, i když ji pořádala naše organizace Neslyšící s nadějí, z.s. Ze Slovinska byl pozván host, a to Burut Sever, jakožto předseda Slovinské Národní rady organizací zdravotně postižených (NSIOS), což dalo konferenci nadnárodní rozměr. Před šesti lety naše organizace pořádala konferenci před ratifikací Úmluvy, nyní již se záměrem představit některé články Opčního protokolu. Opční protokol byl schválen loni v září jako jednou z posledních zemí v Evropské unii naší vládou, má ho schváleno přes sto zemí. Vyzval jsem šest odborníků z národní úrovně, například zástupce dopravy, školství apod. Po poslední konferenci bohužel nevidím moc velký posun v mechanismech, týkajících se Úmluvy práv osob se zdravotním postižením. Opční protokol tedy znamená, že by měl zastupovat zájmy nevládních organizací nebo jednotlivců, kteří mohou podávat stížnosti, a ukazuje, jakou cestou.

V Slovinsku je Úmluva o právech osob se zdravotním postižením také schválena, ale je přímo v Ústavním zákonu zmíněna proti Česku, kde jsou jednotlivé resorty, spravující své zákony, a Úmluva spadá pod Ministerstvo práce a sociálních věcí. Je tedy mnohem obtížnější, když ji spravuje jeden resort, hájit tyto práva osob se zdravotním postižením.

Jak se snaží společnost pomoci lidem s tímto handicapem? Máme dostatek škol, odborných pedagogů, učilišť, jaká je nabídka práce? Co vše by se dalo zlepšit včetně např. legislativy?

Co se týče pomoci veřejnosti, nepociťuji nějak pomoc přímo neslyšícím ani osobám se zdravotním postižením. Spíše Národní rada zdravotně postižených prosazuje všechny připomínky a pomoc těmto osobám, protože jsou v ní členové všech možných nevládních organizací, které se úzce specializují na problematiku osob s postižením.

Škol je, myslím, dostatek, jenže asi před 10 až 15 lety proběhla inkluze v školství, což znamená zařazování všech dětí do normální školy, což způsobilo, že neslyšící děti jsou dohromady s ostatními s různými postiženími, a není tak individuálně směřovaná výuka na jejich potřeby. To zapříčiňuje, že se k studiu dostanou jen ti jedinci, kteří mají dostatek informací v správném formátu, což je dnes  velmi obtížné.

Co se týče nabídky práce, mým velkým přáním je, aby se splnil článek v Úmluvě, kde je psáno, že čtyři procenta lidí s postižením by měla být zaměstnána v každé firmě. Samozřejmě dnes tomu tak není, existují chráněná pracovní místa a dílny, a tím pádem lidé s postižením, pokud jsou ve firmách odmítnuti, nemají jinou možnost, než být zaměstnáni zde, a to zapříčiňuje, že šikovný člověk s postižením, který by mohl normálně dosáhnout platu jako zdravý, ho nedosáhne jenom kvůli tomu, že pracuje v chráněné dílně nebo na chráněném místě, kde je omezený počet financí. Vzhledem k legislativě by stačilo, aby byla Úmluva osob se zdravotním postižením naplňována a Opční protokol taktéž. Změnilo by to úroveň všech osob s postižením.

Která z evropských zemí by mohla být pro nás příkladem a proč?

OSN se dělí na Světovou a na Unijní OSN, kde byla implementována Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, což vede k tomu, že v zemích Evropské unie je to velmi podobné. Zmíním ale Visegrádskou čtyřku, kde si myslím, že vinikáme jako Česká republika, protože máme silnou sociální politiku proti třem zbývajícím. Máme evropské klíče, bezbariérové přístupy v dopravě, průkazy ZTP nebo ZTP/P, invalidní důchody, příspěvky na mobilitu, příspěvky na kompenzační pomůcky, zdarma tlumočníky do znakového jazyka, chráněná místa a dílny, titulkované filmy, zprávy, tím vším se může Česká republika pyšnit, ne všechno ostatní země mají. Nedokážu tedy uvést příklad země, která by na tom byla lépe. I přes to všechno zatím nenaplňujeme všechny články Úmluvy ani Opčního protokolu.

Kolik lidí s tímto problémem je u nás v současnosti registrovaných?

Bohužel ani český statistický úřad nedokáže určit přesné číslo. V loňském roce proběhlo sčítání obyvatel, kde byla zmíněna kolonka mateřský jazyk, tato statistika by měla uvést přesný počet lidí, užívajících tento jazyk, tím pádem i počet regisrtovaných neslyšících a uživatelů znakového jazyka. Výsledky mi zatím nejsou známy.