Neslyšící Joseph Murray se stal novým prezidentem Světové federace neslyšících. Po zesnulém Dr. Anderssonovi je označován jako druhý Američan ve funkci. Tato nepravdivá informace se šíří médii, spíše tedy na Facebooku či Twitteru nezávislými organizacemi. Dr. Andersson byl však původním občanstvím Švéd. Později se však vzdal své státní příslušnosti, aby se stal Američanem. Povoláním byl zubní technik a dokonce měl vyšší vzdělání i v sociologii, díky podnětu profesora z Univerzity v Rochesteru v New Yorku. Byl zaměstnán jako starší profesor na Gallaudetově univerzitě. Navštívil svého času také Československo. Vzpomínám si, že jsem jako dítě držel v ruce časopis Gong, na jehož první straně byl jeho černobílý portrét.

Nyní se dění v týmu SFN odehrává pod vedením Murrayho. Musím se přiznat, že si myslím, že jeho práce nebude o nic lehčí, kvůli uznání Mezinárodního dne znakového jazyka jako oficiálního svátku, který Collinův tým, v němž on tehdy stál jako více-prezident, prosazoval.

Světová federace neslyšících má nový výbor, v čele s Josephem Murrayem. Musím přiznat, že si myslím, že jeho cesta nebude tak lehká kvůli OSN, zvláště agendě WHO. Collinův delegát již dříve absolvoval v Ženevě jednání kvůli mainstreamu ve zdravotnictví. Představitelé WHO pochybovali o znakovém jazyku a nekladou důraz na uznání mezinárodního dne znakových jazyků ve světě. To tedy znamená, že nový předseda musí znovu sebrat materiály a negativní stanoviska od svého předchůdce a pustit se do prosazování.

Rámec Agendy 2030 je důležitý, ale všichni politici koukají na zdravotně postižení a jejich druhy postižení skrze mlhavou lupu a nechápou, že SFN chce v této geopolitice udělat jasno a chce otočit spirálu zpět na boj s mainstreamem a k Agendě 2030 v oblasti zdravotně postižených. Zvláště neslyšící totiž kladou důraz na cíle, které se pojí s Úmluvou.

Tato filosofie je podobná jako ta EUD. Dlouholetý sekretář filosofie je podobná jako ta EUD. Dlouholetý sekretář Mark Weathler z EUD absolvoval zasedání SDG’s v Bruselu, zvedl ruku a vyjádřil se k ochraně práv dětí se zdravotním postižením na život s jejich rodinou prostřednictvím deinstitucionalizace. Tj. inkluzívní vzdělávání a přístup k podpůrným službám, jako třeba kompenzační pomůcky. Ale spíše záleží na komunitě a odpovídající lékařské službě. 90 % neslyšících dětí, kteří se rodí slyšícím rodičům nemá informace o komunitě neslyšících a její historii. Doplnil bych k tomu, že v populaci středního věku (tj. mého věku), žije mnoho neslyšících a uživatelů znakového jazyka v „revoluční“ situaci. Proto nechtějí uznat plošné inkluzivní vzdělávání. Myslím si, inkluzivní vzdělávání nepoškozuje neslyšící děti ve snaze podpory individuálního dítěte, které je schopno mluvit nebo znakovat či psát na úrovni určité jazykové dovednosti. Samozřejmě je ale něco úplně jiného praxe. Většina rodičů neslyšících dětí se pyšní vysláním dítěte do inkluzivního vzdělávání, ale zapomenou diagnostické vyšetření, zda je dítě schopno se vzdělávat. Některé z neslyšících dětí si vyberou osvojení znakového jazyka ve spojení s komunitou neslyšících, ale nedosahuje rovného přístupu ke vzdělávání. Záleží na individualitě žáka! Vím, že neslyšící děti mají právo volby osvojení jazyka, ale skutečná situace je obrácená. Je to spíše na rozhodnutí rodičů dětí, ale ti k tomu potřebují mít včasný přístup také ke znakovému jazyku obecněji. Tak, aby rodičům byla dostupná rada, aby neslyšící dítě již v raném věku mohlo získat pevnou jazykovou základnu, která podpoří jeho kognitivní zdraví a aby si v dospívajícím věku mohly právem samy zvolit, zda budou mluvit či znakovat. Inkluzivní vzdělávání a jeho pracovníci by se měli snažit přistupovat k neslyšícím dětem tak, aby si osvojily schopnost vzdělávat se.

Přečetl a psal jsem všechny články z Úmluvy a ještě SDG’s skoro xkrát a pořád dokola. Zejména Úmluva musí zajistit, aby v duchu jejích článků měli rodiče a rodiny neslyšících dětí příležitost dozvědět se o hluchotě, kultuře a také neslyšící identitě a mohli tak vychovávat neslyšící dítě v mateřském jazyce – znakovém jazyce, s důrazem na lingvistiku. Dle SDG’s, cíle 4, je inkluzivní vzdělávání všeobecný vzdělávací systém pro všechny. Právě plošné inkluzivní vzdělávací systém nesmí neslyšící studenty vyloučit kvalitního vzdělávání. Proto se tato plošnost rýsuje jako kompenzace žáka tak, aby neslyšící studenti měli možnosti, které jim dovolí zvolit se prostředí, které maximalizuje jejich individualitu.

Představitelé OSN či agend v Bruselu snaž již pochopí, že nejde o plošné nastavení inkluzivního vzdělávacího systému, ale o bezprostřední prověření opatření přístupnosti a poskytování materiálů a předmětů, profesionálů znakového jazyka či přepisovatelů a textových služeb pro neslyšící. Opční protokol spolu s Úmluvou ratifikovala již celá řada států celého světa, například 94 ve světě a 22 v Evropě, včetně České republiky. Právě v NUV se snaží o prostředí inkluzivního vzdělávání pro neslyšící a pracovníci musí plně porozumět modelu zdravotního postižení a znakového jazyka. Roman Lupoměský