Pokud to tedy myslí vážně, měl by začít u jím do Evropské komise vyslané Věry Jourové, která má o „dialogu“ poněkud jiný názor. Jinak to jeho prohlášení budeme brát za velkou lež. A prolhaný politik se nevolí.

To jsme ale na začátku. Pokud Babiš, který se sám prohlásil za hlavního organizátora očkování, nebude v tomto alespoň přibližně stejně úspěšný, jako politici v jiných státech, bude to voda na mlýn jeho opozici. A nic nepomohou výmluvy, že za to může EU či málo peněz nebo že výrobci vakcín na Českou republiku nehledí jako na důležitou. To nikoho zajímat nebude a každý to bude hodnotit jen jako selhání. Při vědomí, že v Česku existuje nemalá skupina odpůrců všeho, od uzavírání obchodů po nošení roušek, je zřejmé, že očkování bude hlavním politickým bodem celého roku 2021.

Vedlejší efekty „vlády“ Babiše se také dostaví. Spokojení důchodci, co dostanou od ledna přidáno, to jistě nepřičtou ministryni Maláčové, ale zjednodušeně Babišovi. Ale pokud jejich děti či vnuci budou strádat, tak to také přičtou Babišovi a nějaké objektivní důvody už jen tak prostě nezohlední. Přes výrazné snížení daní, která Babišova vláda s ODS prosadila, nemusí mít tento efekt dopady a do voleb politicky stačit. Ty jsou totiž až v říjnu a nejrychleji se zapomíná na dobré skutky.

V neposlední řadě se musíme zmínit o Babišově přístupu k plánům Evropské komise, potažmo Evropské unie, odkud vylézá čím dál více strašidlo progresivismu. Babiš už má pověst politika, který doma je hrdinným bojovníkem proti nesmyslným plánům EU, ale v Bruselu se mění v ustrašeného služebníčka.

Nakolik je tento odér pravdivý a nakolik vylhaný opozicí, si musí Babiš odpovědět sám, ale především, pokud je tento o něm vytvářený obraz nepravdivý, ukázat fakta, a to bez dalšího. Protože když už začali o Babišovi pochybovat i jeho skalní příznivci, pak minimálně mediální obraz v této věci má Babiš pošramocený a musí si jej opravit včas. A to nikdo nečeká, že bude navrhovat nějaký odchod z EU, který si ostatně většina občanů nepřeje, stejně tak jako přijetí eura.

Posledním, co si Babiš nerad přiznává, je fakt, že mnohé personálie se mu nezdařily a při zjevném selhání těchto lidí některé až nesmyslně podporoval. Primátorka Krnáčová, hejtmanka Jermanová, ministr Vojtěch, ředitel Českých drah a opačně neobsazení ministra dopravy, to je jen krátký výčet zjevných neúspěchů, ke kterým se Babiš nepostavil čelem. Při jeho osobní nátuře je to až s podivem.

Ale neschopní a selhávající musí z kola ven, a pokud to Babiš uměl v Agrofertu, měl by to umět i v politice, a tam obzvláště, protože tyto kroky jsou na očích veřejnosti. V této oblasti Babiš úděsně selhává a i riziko pádu koaliční smlouvy by jej nemělo motivovat k tomu, aby ministr vnitra byl obsazen takovou osobou, jakou je předseda ČSSD Hamáček. Jistě by se našel jiný rezort, který by Hamáčkovi slušel víc.

Při pohledu na opoziční formace a jejich lídry je jasné, že volby si Babiš může prohrát jenom on sám. Slabost jeho politických protivníků je totiž evidentní a to, že by se všichni spojili proti jednomu, se nezdá být v tuto chvíli pravděpodobné, byť v politice nic vyloučeného není.

Cílem zde není dávat Babišovi nějaké hraběcí rady, ale protože o chybách Babiše se buď nehovoří, nebo se o nich píše s nelíčenou dávkou až opilecké nenávisti, je přinejmenším vhodné přidat do kotlíku diskuzí další názor. My občané si v říjnu u celostátního klání budeme muset vybrat. Jednoho by potěšilo, kdyby ten výběr měl alespoň naději na to, aby se věci pohnuly kupředu. Zatím vidíme jen růst superúřadů a zákazů a příkazů a to asi není to, co od jakékoliv vlády očekáváme. Navíc v některých případech nejde o dočasná opatření, a o to více jsou pak takové kroky znepokojující.