Je zřejmé, že tento proud migrantů by (vyjma právních kroků) ukončilo pouze naprosté zbídačení evropského kontinentu. Jeho zastavení kvóty nejenže neřeší, ale de facto podporují. To je také prvotním plánem nového německého návrhu evropské azylové politiky.

Je dobré si připomenout, co to pro EU znamená již dnes a bude znamenat i v budoucnu. Vynucené soužití bude nelehké, a i proto Evropský soud pro lidská práva (ESLP) uvedl: „Demokracie neexistuje, pokud se obyvatelstvo státu, byť jen většinově, vzdá své legislativní a soudní pravomoci ve prospěch entity, která není odpovědná lidu, ať je tato entita laická či církevní. Zásada sekularismu je jedním ze základních principů státu, které jsou v souladu se zásadami právního státu a dodržování lidských práv a demokracie. Postoj, který nerespektuje tuto zásadu, nemůže být akceptován, bude brán jako pokus o narušení těchto principů, skrytý za svobodu projevovat své náboženství, ale s cílem tyto principy zrušit.“ (Případ Refah Partisi vs Turecko 2003).

Názor první

Alexandr Tomský: Evropa páchá sebevraždu. Lépe řečeno, její představitelé se rozhodli, že ji zavraždí. Otázka je, zda se s tím Evropané smíří. Když říkám, že Evropa umírá vlastní rukou, nemyslím tím regulativní zátěž Evropské komise ani nějakou újmu společnosti z případných nedostatků Úmluvy lidských práv a svobod, nýbrž civilizaci. Žádná západoevropská země se takovému osudu vyhnout nemůže, protože všechny už dlouho vykazují symptomy téže choroby. Ke konci života většiny dnešních evropských obyvatel Evropa už nebude Evropou a její národy ztratí jediné místo na světě, jež nazývaly svým domovem. (1)

Názor vlastní

Současná politika osy Brusel–Paříž–Berlín prosazuje invazní okupační migraci a ta není ničím jiným než pokusem o zotročování původního evropského obyvatelstva. Nařizování osy Brusel–Paříž–Berlín národům v EU, že došlé migranty si na svém území povinně umístí a tyto enklávy budou doživotně po mnoho dalších generací vyživovat, představuje cílené zotročování původního evropského obyvatelstva. Navíc při nežádoucím vzniku paralelní nesnášenlivé společnosti. (2)

Názor shrnující

Petr Robejšek: Když je část nějakého území zaplavena lidmi, kteří mají jiný životní styl, hodnotový systém a společenský pořádek, tak se to rovná obsazení tohoto území cizí mocí. Na tomto faktu nic nezmění ani to, že invaze proběhne nenásilně, nebo to, že se vláda cílové země nebrání. Obsazení se stává okupací v tu chvíli, kdy noví „vlastníci“ území začnou používat násilí k prosazení toho, kdo na „jejich“ území smí vstoupit a jak se tam má chovat. (3)

Komentář z historie

Když Stefan Zweig před 2. světovou válkou napsal, že Evropa v narušeném stavu ducha sama sebe odsoudila k smrti, byla to smutná pravda a stála desítky miliónů životů. Dějiny se neopakují, ale někdy jsou si až nepříjemně podobné.

Politický islám a ekologické diktáty

"Paralelní společnosti, politický islám a radikalizační tendence nemají v naší zemi místo," uvedl na tiskové konferenci kancléř Kurz. (4)

Směšná eko-ideologie, maskující skutečné problémy Evropy

Vidíme-li, že z Afriky a Asie se sunou miliony tun odpadků do oceánů, jak tomu asi zabrání zákaz plastových brček v Evropě? A jdeme-li nakoupit a ovoce dáme je do igelitového pytlíku, a pečivo dáme do igelitového pytlíku a stejně tak do igelitového pytlíku dáme tvaroh a polárkový dort, jak moc se omezí plasty tím, že vše nakonec místo do igelitové tašky dáme u pokladny do papírové? Zbytečná otázka v hysterické pogrétované Evropě. Budiž nazváno pokrokem, že se snad konečně začnou i u nás vykupovat plastové láhve.

Evropou se šíří zloba a nenávist a má různé podklady. Ale je zde, je hmatatelná a rozhodně nebezpečná. Dělení národů v Evropské unii je díky této zlobě zřejmé a zvrácená ideologie, která vyšla z OSN (a také z Vatikánu!) je pro Evropu hrozivá. Francouzský prezident Macron zde má více než pravdu, když říká, národy a země Evropy jsou tlačeny do konfrontačních postojů a konfrontační politiky.

Opět nebezpečné Německo?

Co se děje dnes, připomíná nástup nacismu v Německu, tvrdí šéf Ústavního soudu Rychetský (5) „Historie se občas opakuje, to, co se děje dnes, je velmi podobné tomu, co se dělo při nástupu nacismu ve třicátých letech minulého století v Německu. A je tady jeden výrazný rozdíl. Místo hrubého násilí a uniforem tu patologickou manipulativní roli hrají nejrůznější sociální sítě. A naše moderní civilizace se tomu neumí bránit,“ tvrdí Rychetský.

Migrační dopady

Islámskému právu šaría podléhají všechny oblasti života včetně trestního řádu, politiky, ekonomiky i osobních záležitostí, jako je manželství, sexuální chování a oblékání. Toto právo je interpretací koránu a sunny. Proto se právo šaría považuje za svaté, na rozdíl od právních systémů, vytvořených lidmi.

„Hlavní problém s uplatňováním práva šaría v demokratických evropských zemích spočívá v tom, že „pravidla práva šaría jsou s demokratickým režimem neslučitelná“. Tohle ale není žádný islámofobní názor, nýbrž výrok Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) z roku 2003.

ESLP potvrdil, že sekularismus je jednou z nezbytných podmínek demokracie. Princip sekularismu zabraňuje tomu, aby stát upřednostňoval jakékoli náboženství nebo víru, a představuje základ svobody myšlení a rovnosti občanů před zákonem. Případný státní zásah k zachování sekulární povahy politického režimu se v demokratické společnosti považuje za nutnost (sic!) . Položme si otázku, jak se s tímto výrokem vlády západní části EU vůbec vyrovnávají. Odpověď se nabízí: Nijak.

ESLP mj. opakovaně uvedl, že že už dříve v judikatuře rozhodl, že obhajování práva šaríja a vyzývání k násilí, aby bylo toto muslimské právo zavedeno, může být nahlíženo jako nenávistný projev a že každý smluvní stát Úmluvy je oprávněn bránit se politickým hnutím, založeným na náboženském fundamentalismu. (6)

Závěrem

Pokud politické elity EU výroky soudů ignorují, pak doktor Rychetský má pravdu. Nacismus stál na „právu“ (ve skutečnosti zvůli) silnějšího. Byl silnější než moc zákonodárná, soudní a principy demokracie. To by se mohlo nyní v Evropě opakovat v jiné podobě a pod jiným názvem a historikové se budou předhánět ve sporu o správné označení.

Ale špatný základ této konfrontační politiky je zřejmý, ať už jej nazveme jakkoliv. Výsledek bude také jenom špatný. Stejně tak špatné jsou „nové revoluční ideologie“ postavené na planých řečech o končící planetě či o vítězství jakéhokoliv náboženství nad demokracií.

Tyhle hysterické prognózy posloucháme už dlouho a ukazuje se, že za nimi je jen hloupost, politický fanatismus, falešné vědecké závěry, tučné granty, dotace automobilovému průmyslu a další „výhody“ na úkor v demokracii žijících občanů.

Jde o politiku parazitní a záškodnickou. Potlačovat kritiku takových jevů, činů či ideologií je nejen nedemokratické, ale jde i o cílené napomáhání zlu s riziky všech typů střetů. Záškoláctví nové stromy nevysadí, elektromotory tuny odpadků v mořích nezlikvidují. A politický islám nepřinese jeho nositelům ani mír, ani prosperitu, jakou naopak moderně řízené islámské země téměř vzorově prožívají.

Zdroj:
(1) ZDE
(2) ZDE
(3) ZDE
(4) ZDE
(5) ZDE
(6) ZDE