Vláda slíbila očkovat od prvního dubna 100 000 lidí denně, ale realita je pouze poloviční. Lidé na pražské náplavce, a i jinde, zjevně informacím o nebezpečnosti covidu proto už nevěří. Skoro letní počasí je zlákalo ven a byli bez roušek. Ostatně stačilo se projít vesnicemi daleko za Prahou a situace tam nebyla jiná. Vláda u nemalé části obyvatelstva prostě důvěru nemá. Na občany se však nehněvejme, je to velmi podobné u našich sousedů a i takoví vzorní a disciplinovaní Němci jsou na tom stejně. Vládnoucí CDU kancléřky Merklové rovněž počítá preferenční ztráty.

Opět se ukazuje, že jenom očkování a zase očkování může stav změnit. Těžko někdo pochopí, proč EU nechala vyvézt 77 miliónů vakcín, když např. USA nepovolily vývoz jediného kusu. Těžko někdo pochopí, proč EU dělá tanečky kolem vakcíny Sputnik, o jejíž certifikaci Německo zažádalo, protože by se vyráběla přece v EU a suroviny podle kuloárových informací by většinově přicházely z Indie. Evropská komise svou neschopností podkopává pozice všech vlád v EU a nikdo nechápe, proč se čelní představitelé členských států nesejdou v Radě Evropské unie a tuto (čtenář promine), doslova tupou, komisi kompletně nevymění. Protože už včera bylo pozdě.

Pokud se hnutí ANO obává, že přijde o vládu (a je to čím dál pravděpodobnější), bude se muset zamyslet nad tím, co vlastně občané od ní očekávají. Mimochodem, návrh na výměnu Evropské komise by Andreji Babišovi rozhodně u českých voličů neublížil. Stejně tak, jako výměna ministra zdravotnictví, který asi ani neví, kde vlastně vůbec ty vakcíny má, protože to tak trvale na občany působí.

Pirátům vlastně stačí jen sedět a dívat se, jak si tato vláda podřezává větev sama pod sebou svou vlastní nešikovností a neschopností. To u tak zkušeného a úspěšného manažera, jakým Babiš bez pochyby je, překvapuje nejvíce. Ačkoliv žádnou významnou podnikatelskou či politickou praxí se nikdo z Pirátů pochlubit nemůže, přesto průzkumy vedou, lhostejno jak jsou či nejsou objektivní.

Vlády Pirátů se ale nemalá část občanů obává, protože nevěstí nic jiného, než jakýsi návrat k politice minulých padesátých let, s doplňkem nekonečného přísunu migrantů, možná i drog. Vize spíše strašidelná, než optimistická a nikdo z demo-bloku proti ní nevystupuje. Můžeme si leda tak povzdechnout, kdeže jsou ty „zlaté devadesátky“, kdy se tu a tam něco nepovedlo a možná i zpronevěřilo, ale hrozba návratu ke starým pořádkům na pořadu dne nebyla. Dnes tu je. Jako v roce 1948, kdy ti v únoru tleskající na Staroměstském náměstí ani vteřinu netušili, co je v nejbližších letech čeká za hrůzy. Dnešní volič Pirátů je, žel, stejný tleskač.