Ve svém osamění zve do místa, kam ho poslali voliči, i současného premiéra, aniž by zase, opět, jak bylo vždy jeho zvykem, když v té politice nějakou prazvlášní konstelací kmotrovských libůstek byl, vzpomněl na voliče a jejich volbu.

V podstatě je to dnes už takový smutný muž, jehož politická hrana, zákonitě, dávno dozvonila. Voliči se dozvěděli i to, co bylo za vším tím, co Topolánek s hurónským smíchem sděloval, když svého času, ještě jako tragická karikatura politika, totiž to, že "kdyby lidi věděli, co všechno na ně chystáme, nikdy by nás nevolili". Volně citované, bez záruky správného uspořádání slov. Významově ale přesné. Lidi se to záhy dozvěděli, pocítili na vlastních životech v době, kdy ve Strakovce vládl za Topolánka Dalík, za Nečase Nagyová a tak se tam tak nějak vesele pandurovalo, casovalo, vždyť sehnat na podpisy nějaké Parkanové v té době nebyl problém.

Bývalý premiér Topolánek, z tragické pro naši zemi vůle krtečkovsky hrabající ODS, se ale zcela jistě v čase menším než dlouhém dočká společnosti v tom svém vyhrazeném prostoru. Někteří jeho bývalí straničtí kolegové, přehupšivší se do různých, dnes už zákonitě skomírajících, preferenčně podpětiprahových stran a straniček, ale i ti původní tam, kteří však s ním drželi basu (věrný přítel i do té basy po poloviční ((druhou půlku si na sebe za Topola vzal)) zásluze byl poslán), tak ti všichni si tam dláždí cestičku. Snad i ti lidovci mu tam budou moci odpouštět nebo ho trestat za všechna ta zvěrstva, která se prováděla pod taktovkou ODS a dlužno dodat, že i metamorfózní dnes už ČSSD, protože jim byli nejenom přítomni, ale i se tolik zasnažili je provádět a podporovat. Vrcholem jejich zlosnažení viz tzv. církevní, podvodné, restituce.

Politikem se člověk jistě nerodí, ani se jím nelze vyučit, vystudovat tento obor lidské činnosti v řádném studiu, v raném mládí, jako přípravu na životní a profesní poslání. Politikem se člověk stává právě postupným chápáním mnoha souvislostí, snahou řídit věci veřejné za předpokladu, že jim rozumí a pro tu veřejnost bude pracovat k jejímu prospěchu a dobru.

Tato cesta je náročná, složitá a mnohdy plná obětí, kompromisů, poznávání a jistě i schopností z poznaného vytěžit pro samotnou činnost politika to nejlepší, nejrozumnější a nejprospěšnější pro stát a jeho občany.

Skončil-li Topolánek tam, kam dnes posílá současného premiéra, zcela zřejmě nebyl dobrým politikem. Jeho osobní a jeho kamarádů způsob dělání politiky bylo totiž jen zcela prospěchářským politikařením, jánabráchizmem, odkloňováním jim svěřených státních prostředků, dlužno dodat, že prostředků lidí, občanů, daňových poplatníků. Za vydatné pomoci parťáka z korupční čtvrti, nejlepšího ministra financí naší planety a okolí, který vyznával a vyznává dodnes (snad i tam se hodně opotřebované a umatlané ucho jednou utrhne) to jedenácté přikázání - neprokážeš! A když, tak se vždy najde nějaký mouřenín Dalík, nebo i duchaprostá Parkanová, že ...

Mirek Topolánek nepochopil ani po delším už pobytu v místech, kam posílá jiné, že politická gramotnost občanstva roste v přímé úměře k jejich ztrátě čerstvě polistopadových ideálů a nadějí, časem a i poznáváním světa kapitalistického vezdejšího. Proto i jeho zoufale výkřiková minuloročná kandidatura na prezidenta dopadla jenom a pouze tak, jak dopadnout mohla. Z tepla toho jeho současného místečka se zmůže už jenom na tyhle a podobné zoufalé výskřeky, což ho možná osobně uspokojuje (co mu taky jiného zbývá, že), ale ve své podstatě a dopadu na veřejnost je to už jen smutně komické.

Růžena Chrasteková

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.