e zpětného pohledu lze změnu hodnotit jako úspěšnou. Výzkum a jeho projektové řízení se staly nedílnou součástí vývoje různých analytických a predikčních nástrojů ČNB a výsledky výzkumu pravidelně vstupují do diskusí o nastavení politik české centrální banky. Nový model výzkumu pomohl výrazně zvýšit flexibilitu celého procesu, posílit poptávkovou orientaci výzkumu a celkově zlepšit projektové řízení. Dalším klíčovým posunem je také to, že výsledky výzkumu jsou pravidelně využívány při komunikaci ČNB směrem k širší odborné veřejnosti. Jako jedna z těch, kteří se na tvorbě nového modelu výzkumu podíleli a implementovali ho poté do praxe, popisuji celý proces změny a jeho přínosy v novém článku ČNB a hlavní body shrnuji v tomto blogovém příspěvku.

Ke změně organizační struktury a modelu výzkumu se bankovní rada ČNB rozhodla kvůli oslabené vazbě mezi výzkumem, jeho relevancí a aplikovatelností. V lednu 2017 tak došlo k rozdělení tehdejšího samostatného odboru ekonomického výzkumu na dva útvary, z nichž jeden byl včleněn do sekce měnové a druhý do sekce finanční stability. Cílem této změny byla snaha posunout výzkum blíže klíčovým činnostem ČNB, které z jeho výstupů mohou těžit nejvíce, a zvýšit tak podíl aplikovaného výzkumu navázaného na potřeby těchto útvarů. V rámci této změny byl na podzim roku 2017 navržen nový model výzkumu, který klade větší důraz na poptávku manažerů klíčových útvarů a členů bankovní rady a zároveň omezuje předchozí nedostatky při zachování pozitivních aspektů (blíže k předchozímu modelu výzkumu v samotném článku).

Nový model výzkumu pomohl:

• výrazně zvýšit flexibilitu celého výzkumného procesu, snížit administrativní zátěž a zkrátit dobu mezi formulací výzkumné otázky, zahájením výzkumného projektu a doručením požadovaného výstupu,
• efektivněji řídit zdroje,
• posílit poptávkovou orientaci výzkumu,
• povzbudit a posílit spolupráci mezi výzkumníky a experty na danou problematiku v ČNB,
• podpořit pravidelnou prezentaci průběžných výsledků v rámci útvarových schůzek, pracovních skupin a seminářů, ale také v klíčových publikacích ČNB.

Výzkumný proces je možné ze širšího pohledu rozdělit do šesti fází – první čtyři fáze charakterizují kroky od formulace výzkumné otázky po finalizaci výzkumné publikace a zbývající dvě fáze se zaměřují na využití výsledků výzkumu, ať již v samotných diskusích o nastavení politik centrální banky, nebo v komunikaci ČNB směrem k odborné veřejnosti. Jednou z podstatných výhod nastaveného procesu je strukturovaný projektový přístup se zpětnou vazbou v různých fázích projektu.

V první fázi je aktualizován seznam specifických výzkumných otázek, který je zároveň doplněn o nová témata. Tato aktualizace probíhá minimálně jednou ročně po diskusi s experty, výzkumníky i managementem ČNB. Vstupy a validace ze strany managementu pomáhají udržet vysokou relevanci zpracovávaných témat, zatímco vstupy od expertů umožňují zhodnotit proveditelnost, zachovat špičkovou odbornost a podpořit jejich motivaci podílet se na výzkumných projektech. Kromě spolupráce s experty přímo uvnitř ČNB je podporována také spolupráce s výzkumníky a experty z jiných centrálních bank a akademické obce.

Ve druhé fázi je složen řešitelský tým a připraven krátký návrh projektu. Návrh výzkumného projektu by měl rozpracovat některou z identifikovaných výzkumných otázek; navržený seznam by však neměl být v tomto ohledu striktně limitující. Může být upřednostněna taková výzkumná otázka, která má jednoznačný přínos pro činnost daného útvaru, i když není v seznamu explicitně uvedena. Tento přístup podporuje větší flexibilitu, tj. schopnost reagovat rychle na aktuální problémy. Návrh výzkumného projektu by poté měl mít podobu pouze krátkého shrnutí hlavních hypotéz a možných metodických přístupů, a měl by tak být základem pro diskusi a zpětnou vazbu v počáteční fázi projektu. Takovýto návrh je možné předložit kdykoliv během roku a podléhá schválení ze strany vedení jednotlivých útvarů.

Ve třetí fázi se již pracuje na samotném výzkumném projektu a řešitelský tým dostává pravidelnou zpětnou vazbu. Ke každému projektu je přidělen tzv. koordinátor, který odpovídá za poskytování průběžné zpětné vazby, organizaci interních seminářů či jiných konzultací a následně také oponentního řízení k výsledkům projektu. Výstupem projektu je výzkumný článek.

Dokončený výzkumný projekt následně prochází oponentním řízením. Oponentní (recenzní) řízení ČNB je srovnatelné s těmi ve vysoce kvalitních vědeckých časopisech. Výzkumný článek je zasílán k posouzení minimálně dvěma oponentům, z toho jeden je vybrán z řad expertů ČNB a druhý z některé zahraniční centrální banky či dohledové instituce, příp. akademické obce. O přijetí nebo nepřijetí článku k publikaci a zapracování připomínek recenzentů rozhoduje komise složená z koordinátora, minimálně jednoho z recenzentů a ředitele útvaru, do kterého výzkumný projekt tematicky spadá. Řešitelský tým musí být schopen výsledky projektu před komisí obhájit a odpovědět na dotazy recenzentů, příp. dalších účastníků oponentního semináře, který je otevřen všem zaměstnancům ČNB. Finální článek je po přijetí komisí a zapracování připomínek následně publikován v jedné z výzkumných publikačních řad ČNB – Working Paper Series nebo Research and Policy Note Series.

Je kladen důraz na komunikaci výsledků výzkumu jednoduchou netechnickou formou uvnitř ČNB, ale také směrem k širší odborné veřejnosti. Výsledky výzkumu jsou ve stále větší míře komunikovány prostřednictvím blogových příspěvků, boxů v klíčových publikacích ČNB a krátkých tematických článků, v rámci interních dokumentů a stanovisek, na konferencích, seminářích a setkáních s experty, v rámci příspěvků ve vědeckých časopisech, apod. Komunikace výsledků výzkumu jednoduchou netechnickou formou by měla přispět k lepšímu pochopení některých komplexních oblastí činnosti ČNB.

Ačkoli nový model výzkumu přinesl zlepšení v řadě oblastí, i nadále čelí některým výzvám. K těm patří například zpoždění u výzkumných projektů, do nichž jsou zapojeni experti z „nevýzkumných“ útvarů. Ačkoli je spolupráce mezi výzkumníky a experty na danou problematiku silně podporována, neexistuje jasné oddělení času, který je možné věnovat výzkumu a který je určen pro běžnou činnost experta. Prioritu obvykle dostávají nevýzkumné úkoly, což se může projevit někdy i ve značném zpoždění práce na výzkumném projektu. Další výzvou, před kterou výzkum v ČNB stojí, je vytvoření vhodného plánu kariérního postupu pro výzkumníky, kteří nemají zájem o vedoucí pozice. Vytvoření takového rozvojového plánu může instituci pomoci udržet si kvalitní a zkušené výzkumníky s vysokou odborností. Řešení těchto i dalších výzev by mělo být dalším krokem v rozvoji modelu výzkumu ČNB.

Na závěr je potřeba zmínit, že se jedná o zkušenost pouze jedné malé centrální banky. I přesto se však domnívám, že může poskytnout užitečné vodítko pro ty centrální banky, které čelí podobným problémům jako my, ačkoliv každá z nich si bude vždy muset přizpůsobit dané řešení svým specifickým potřebám.

Simona Malovaná

Vyšlo na webových stránkách České národní banky.