Opoziční strany se sice snažily na pravicový vývoj upozorňovat, dokonce se jim podařilo i některé procesy zpomalit, ale jen na krátkou dobu. Boj o osobní zbohatnutí za každou cenu pomocí funkce byl u pravice silnější motivací, než náprava bývalého režimu. Máme nyní totálnější totalitu, tentokrát kapitalizmu a větší nesvobodu, než byla před rokem 1989 a přidáno navíc - česká specifika, která se běžně v civilizovaném a demokratickém světě neobjevují. Zcela účelově a záměrně se jak demokracie, tak sociální stát, nám všem současnou vládní koalicí demontuje přímo před očima a to za nesouhlasu 90% občanů.

Přeměna ze sociálního státu na zcela asociální kapitalistickou totalitu nejde naráz, postupuje jak tající ledovec. Zpočátku málo a neviditelně a pak ve velmi krátké době není po ledovci ani stopa. Nejsme v tom sice v EU sami, viz článek z Britských listů  http://www.blisty.cz/art/60020.html, jen u nás je situace daleko horší, zejména, co se týká nejslabších skupin občanů - důchodců, nemocných a invalidů, ale také platů a důchodů. Otázkou je, jak dál se bude chudoba, nezaměstnanost a bezdomovectví u nás řešit. Poslední schválení reforem a škrtů napovídají, že nijak - politického cíle pravice bylo konečně dosaženo. Nezaměstnanost vede k chudobě a bezdomovectví, což  politici vědí  velmi dobře. Jen není zcela zřejmé, zda si pravice zcela uvědomuje  rozsah a dopady svých činů, které bude muset nějak řešit.

Vybourání sociálního státu znamená pro mnohé neřešitelnou chudobu v době, kdy není práce pro všechny nebo jí je zoufale málo. Sociální stát dopady krizí zmírňuje. Různé škrty a reformy naší pravice se však chovají naprosto neadekvátně, jako bychom již byli ve válce. Chudina se vyrábí jako na běžícím pásu ke škodě celé společnosti a  podobné problémy nejsou jen u nás. Pravice nemá žádné programy, které by procesy chudnutí obyvatelstva zastavila, ale naopak, dělá vše pro to, aby chudiny bylo co nejvíce - přímo programově a systematicky. Tohle má být ten „nový světový řád"?  Některým bohatým na západ od našich hranic situace dochází a hodlají do státních kas formou zvýšených daní něco přisypat. Otázkou je, zda nechtějí sypat nakonec více do zbrojení nebo válek. Krize a války šly vždy společně ruku v ruce - to jen na okraj a do válek jsme namočeni i my, ať chceme nebo ne, opět naší pravicí, jen se o tom  moc nemluví. Není zřejmě od věci, že Čunek by zavedl  rád  opětovně povinnou vojnu - údajně z důvodu „vlastenectví" a Vondra uvažuje zatím o povolávání profesionálních vysloužilců na pravidelná cvičení. Co se chystá? Do čeho nás chtějí namočit?

Když lidé nemají budoucnost, práci, nemají na bydlení, jídlo, lékaře a slušný život, nemohou si dovolit studovat, nakonec se většinou vždy značná část z nich uchýlí ke kriminalitě, aby vůbec nějak přežili a padají normy všeobecné morálky, slušnosti, empatie, soucitu, solidárnosti apod., protože se jedná již o holé přežití za každou cenu - u těch, kdo mají ještě dostatek sil. Roste všeobecná agresivita ve společnosti, kterou podporují média i jednotliví politici jako své vládní alibi. Společnost  se rozeštve - všichni proti všem a viníci jsou na světě - jen, bohužel, ti nepraví. Pokud se chudoba rozroste ve velkém po celé EU, mocní nebudou váhat a možná vyprovokují raději další válečný konflikt, v němž se leccos ztratí i zdůvodní. Mocní vždy na válkách bohatli a válkami se řešily i vnitřní krize. Mocní a bohatí války rozpoutávali, aby zbohatli ještě více a bylo jim zcela jedno, kolik životů bude zmařeno. Obdobně je jim jedno, kolik životů je zmařeno chudobou. Co se ve skutečnosti chystá se zřejmě dovíme, až budeme zcela „v tom", co se v hlavách bohatých a nejbohatších světa urodilo. Vždy se musí připravit nejdříve podmínky a celková a většinová chudoba je jednou z nich, jakož i dostatečně podporovaná agresivita ve společnosti.