Strany, hnutí a straničky při  opětovném neúspěchu se mohou opět vymlouvat na předchozí vlády a přicházet na to, že „je vše v takovém rozkladu, že na vše nestačí“,  „změna je složitá“, „smlouvy nelze vypovědět bez následků“, apod., či „že nebyla politická vůle“.  Problém je v tom, že opět budou vládnout strany – či strana, nikoli vůle občanů.

Jak přimět politiky, aby konečně konali odpovědně vůči občanům a státu? Pokud se občan zamyslí jak docílit skutečné změny a napravit poměry i morálku v naší zemi, je všeobecné referendum  a přímá demokracie jediná reálná cesta donutit politiky zodpovědně plnit své povinnosti.  Nutným krokem  je odvolatelnost politiků, jejich  osobní zodpovědnost i náhradu škody za účelově špatná rozhodnutí. Je-li systém  postaven na korupci, rozkrádání, podvodech a okrádání, je přímo nutností zavést  zpětná majetková přiznání a vrácení neprokazatelně nabytého majetku, či  jeho 100% zdanění od doby, kdy tento systém začal, tj. minimálně od r. 1990.  

Aby byla opět nabyta občanská důvěra v politiky, kteří dopustili, abychom se dostali do současného marasmu, kdy systém je založen na bezbřehém okrádání, podvodech a rozkrádání, a  to za přihlížení  a benevolence   vládnoucích stran, je  prosazení referenda dle švýcarského systému, tedy tím i přímá kontrola politiků na různých úrovních,  jediná možná cesta, pokud má dojít k opravdovým změnám, ale také ke skutečné a funkční demokracii.

Strany hovoří o prosperitě státu atd.  Na to strany měly čas 23 let. Prosperita nemůže fungovat, pokud je systém založen na podvodech a rozkrádání a okrádání státu i občanů, pokud nejsou stanovena jasná pravidla, stejná pro všechny, pokud dosud neexistuje, že politik koná v prospěch občanů a jejich vůle, nikoli, jak rozhodne stranické vedení. Dalším velmi bolavým bodem je vnímání a uplatňování práva a zákonů, poplatnost justice a faktická neodvolatelnost soudců, kteří mnohdy rovněž působí svým rozhodnutím značné škody, často nevratné. Odvolatelnost politiků  referendem je totiž jedinou obranou, kterou občan má, aniž by se stal opět pouhou onucí politiků, aby byla politiky skutečně vnímána občanská vůle, když jsou  zvoleni z vůle občanů a pro občany.

Dlouholetým působením některých politiků v PS a senátu došlo k jejich odtržení od reality i občanů. Jak dnes vidíme, více se politici věnují osobním šarvátkám a osobní moci, než skutečným potřebám občanů a státu. Proč tolik stran a hnutí, když jejich programy se převážně shodují – až na  protiobčanské programy pravice se nespojí, ale dokonce  se přímo vymezují proti určitým stranám,  kupř. KSČM?  Tato strana nemá dosud žádné korupční a jiné skandály, což by mělo být i pro strany, které žádají nápravu, velmi dobrou vizitkou. KSČM je  ale dobrou berličkou na získávání hlasů na základě minulosti, která se  však nikdy nemůže opakovat. Boj proti komunistům byl to jediné, co pravice mohla nabídnout a za co se léta schovávala, aby mohla rozkrást a zdevastovat stát.  Ačkoli se jedná o stranu demokratickou a za posledních 20 let neušpiněnou, je stále nepřijatelná. Skoro fašistické metody pravicových stran nevadí, nevadí tolik ani strany, které schvalují církevní restituce, obří rozkrádání území a majetku.

Jde stranám  skutečné o změny systému a demokracii nebo jsou jen prostředkem k osobní moci jednotlivců, čili jen  několika lidí ve stranickém vedení? Pak je pochopitelné, že se  strany nespojí, byť skoro s totožným programem. Jedná se těmto politikům vůbec o zájmy a vůli  občanů a fungující, suverénní stát a systémové změny? Zatím to tak nevypadalo 23 let a mnozí politici  u  politických koryt setrvávají stejnou dobu, někteří se v PS dokonce „narodili“.

Občanům dávno nejde o politické strany, ale o nastolení funkčního, spravedlivého, právního a solidárního státu, kde nebudou jen podvodníci a zloději těmi nejúspěšnějšími  a  na státu přisátí paraziti, čímž nemyslím důchodce, rodiny s dětmi, nezaměstnané apod. Státní politika způsobila, že jsou lidé závislí na státu a dávkách čím dál více. Pokud by byla dostatečná zaměstnanost, stát by nemusel vydávat zbytečně  různé dávky. Normální občan o ně ani nestojí, raději si peníze vydělá prací, pokud by skutečně byla. Mzdy a důchody jsou sraženy na minimum záměrně – pak ať se politici nediví, že je  mnoho občanů na  různých dávkách závislých. Ceny jsou vyšší, než v okolních státech, často nesmyslně předražené, jen aby si pár zlatokopů přišlo na milionové platy a odměny. Tento systém nemá s demokracií nic společného, je to čisté parazitování na druhých.

Různých důchodců a invalidů je cca 2,5 milionu. Je to velká občanská  kupní síla, ale raději se důchody zmrazí, než by se rozproudila  domácí ekonomika. Zdražování vede též k utlumení ekonomiky, potažmo i k vyšší nezaměstnanosti. Raději dáme církvím majetky a území, než by se vytvořila  kupř. z počátku státem podporovaná družstva, kde by mohlo vzniknout mnoho pracovních míst v zemědělství a potravinářství. Místo miliard církvím, by se měly  miliardy investovat do tvorby pracovních míst a větší soběstačnosti Česka. Stát by na to mohl získat peníze i třeba za zdaněním neprokazatelně nabytého majetku či dodanění za  daňové podvody a daňové úniky.

 Stranická vedení rozhodovala za občany i své straníky, což ale není normální demokratický systém. Přesvědčili jsme se, že toto opravdu nefunguje a vyhovuje pouze několika politikům, různým kmotříkům,  podnikatelským zlatokopům, kteří měli své politiky na těch správných místech. Politici pak nemuseli nic moc dělat, řídili se těmito loutkovodiči a za to měli svá křesla jistá – nemuseli vlastně přemýšlet ani vlastní hlavou a  život měli slušně zajištěný. Výsledkem je devastace státu, rozšiřující se chudoba, nezaměstnanost, zvýšená kriminalita, nadprůměrná úmrtnost důchodců, neschopnost rodiny uživit děti atd., atd.

Občané nijak významně nemohou, vyjma voleb, zasahovat do dění, které je o nich a bez nich,  sotva se zavřou volební místnosti. Přesně takové občanské onuce  potřebují  různí kmotříci, zlatokopové a strany  a politici na ně navázané. Je to i důvod, proč mnozí občané ani nejdou k volbám.

Občané jsou  frustrováni  nefunkční politikou, nezaměstnaností, zdražováním a celkovým marasmem a úpadkem, kdy i právo je poplatné politice a je  čím dál horší existenční situace  občanů. Pokud by měli občané  šanci rozhodovat o  svých věcech a politice referendem, šlo by mimo jiné o rozhodování na základě reality, nikoli stranického vedení a podnikatelských zlatokopů nebo dokonce podvodníků, či  politiků od reality dávno vzdálených.  Na druhou stranu by se politici skutečně začali snažit, jinak by byli odvoláni – jak prosté, jak jednoduché a dokonce zcela funkční. Když to funguje jinde, proč by to nemělo fungovat v Česku?  Referendum není populistické gesto, ale jediná možná cesta, jak zamezit konci Česka, které se stalo spíše již vykradenou  kolonií, než suverénním státem – díky politikům!