Je otázkou času, kdy k tomu budou kraje donuceny a důchodci v lepším případě předáni k příbuzným  nebo  snad skončí rovnou na ulici? Soukromé domovy důchodců jsou jen pro ty, kteří mají nadstandardní důchody nebo příbuzné, jež jim mohou tuto péči zaplatit a nejde o nijak malou částku. Ceny za pobyt se pohybují od 20 – 35 tisíc Kč průměrně a podle toho, jakou péči důchodce vyžaduje a potřebuje. Kolik příbuzných  a důchodců si to však u nás může dovolit?

Většina starších důchodců potřebuje péči, někteří celodenní. Odporný je na tom přístup vlády –  měření konce života chudých a nemocných  důchodců a vážně nemocných dětí na peníze. Měření kvality života  a zdraví na peníze,  čili „zaplať nebo zemři!“  Stále častěji se konají sbírky na vážně nemocné děti, kdy by péči měla platit zdravotní pojišťovna a to dle naší a zatím platné Ústavy.

TOPce údajně rostou preference, opět mediálně upravená ne-pravda, neslučující se s čísly propadu vlády a její neoblíbenosti  z 80-90%. – no kouzlí s čísly od svého založení. TOPka je skutečně vrchol arogance a asociálnosti, především od ní pochází  veškeré asociální zákony vůči našim občanům. Jak se TOPka s ostatním zbytkem vlády doslova pustila do důchodců,  chronicky nemocných a postižených osob, včetně dětí a těch, kdo o ně pečují, je opravdu odporné a vnímá to tak většina společnosti. A opravdu nejde jen o důchodce, jen bezbranní a bezmocní  jsou první na ráně a snadnou obětí, aby si několik jedinců ve vládě snad již léčilo své mocenské komplexy – jinak se to již brát nedá, protože nedostatek financí  přístup vlády neomlouvá.

Vládu tvoří lidé , i když o jejich „lidskosti“ se dá silně pochybovat.  Jejich činy hovoří o tom, co to je za druh „lidi“. Často nás musí napadnout, že s naším  vnímáním „lidskosti“, se  tato vláda měřit nedá. Jak nazvat a pojmout skutečnost, že u nás dochází k již cílené ekonomické  likvidaci důchodců a postižených, včetně dětí? Jak nazvat a pojmout, že pokud by nebyly učiněny sbírky na nemocné děti, zemřely by?   Kdyby se jednalo o sbírky „na přilepšenou“, tedy zlepšení a nadstandard  běžných  podmínek jak v dětských domovech, tak různých sociálních zařízeních, dalo by se to pochopit. Pochopit se nedá, pokud jsou dělány sbírky přímo  z důvodu volby mezi životem a smrtí, likvidací dětských domovů a likvidací domovů důchodců a různých  ústavů sociální péče,  zdravotní a sociální pomoci apod.

Vše, co pomáhá slabším občanům ve zkvalitnění jejich života, je cíleně touto vládou likvidováno. Proti  tomuto způsobu jednání  vlády není omluva, nelze to omlouvat a  ani se vymlouvat na nedostatek financí, protože v nedostatku financí  problém není. Jde jen a právě o „lidský“ přístup a řešení. Co schází vládě, je především „lidskost“, která lze převést nikoli na vládu jako celek, ale na jednotlivé osoby ve vládě, které jsou za vše přímo odpovědné.

Bude-li naše společnost tento nelidský způsob jednání s nejslabšími a nejbezmocnějšími, nastavený vládou a jednotlivými  ministry  tolerovat, dostaneme se hluboko pod čáru vyspělosti západní civilizace. Doufejme, že  alespoň naši hejtmani  a starostové půjdou příkladem a budou to oni, kdo nebudou  nelidský přístup vlády a asociálních ministrů tolerovat. Především jsou to oni, kdo by se měli nejbezmocnějších zastat. Měli by si uvědomit, že asociálním postojem k nejslabším a nejbezmocnějším občanům,  spouští  celospolečenskou řetězovou reakci netolerance a necitelnosti všeobecně a to zejména u mladé generace a naruší tím i mezigenerační solidaritu, která by měla být zcela normální ve vyspělé civilizaci.

Že k této situaci mlčí provládní média nebo jen suše konstatují situaci, je pochopitelné. Neměly by však mlčet strany, které hodlají údajně zachovat sociální stát. Tato otázka se totiž dostává až na okraj diskuzí těchto stran a přitom by měla být právě základní otázkou i bojem těchto stran, pokud občanům slibují zachování solidarity a sociálního státu.  Nejde o žádný populismus, ale nastavení  hranic, za které již nelze jít, aniž bychom neztratili  samotnou lidskost v celé naší společnosti.