Občanská pravice, zejména její hlavní reprezentant v podobě Občanské demokratické strany, zaznamenal neoddiskutovatelné fiasko. Jeho rozsah je natolik zásadní, že ODS i občanská pravice jako celek balancují nad propastí. Z politické mapy doslova před očima mizí část politického spektra, která vznikla jako tahoun politické, společenské a ekonomické transformace, jejíž výsledky – přes všechny nevyhnutelné, ale mnohdy i zbytečné chyby – nemůžeme hodnotit jinak, než jako jeden z největších úspěchů novodobých dějin českých zemí.

České republice nyní reálně hrozí buď dlouhodobá politická nestabilita, nebo dominance politických sil, které představují ohrožení některých podstatných principů liberální demokracie a právního státu. Politickému životu v českých zemích začínají vévodit síly, kterés naprostou lehkostí zpochybňují celou polistopadovou éru, zatímco občanská pravice, která dosud byla hlavní ochránkyní jejích hodnot, chřadne.

Konec ostrova pravicové stability

Popsaný vývoj ovšem není jen českou specialitou. V celé Evropě jsme v posledních letech svědky mnoha politických posunů. Jejich společným jmenovatelem je především oslabování tradičních vazeb mezi voliči a stranami v důsledku změn ve struktuře společnosti, její stále větší fragmentace a individualizace zájmů. Odcizování posilují nejrůznější skutečné i fiktivní skandály a aféry, jež se v čase videopolitiky šíří rychlostí světla.

Celý proces oslabování standardních politických stran a dalších tradičních politických institucí pak akcelerovala globální finanční a ekonomická (a v Evropě dluhová) krize, která odhalila zranitelnost evropských ekonomik a sociálních systémů, stejně jako evropský integrační proces, vnášející do této nestability další a další problémy. Rychlý evropský integrační proces fakticky „tuneluje“ vládnutí v jednotlivých členských státech, ovšem kvalitativně nepředstavuje jeho plnohodnotnou náhradu. Stále mocnější Evropská unie je pro občany velmi daleko, ale důsledky jejího vládnutí se jich současně nepříjemně dotýkají. A právě s těmito problémy umějí daleko rychleji pracovat populisté, podnikatelská a manažersky řízená politická hnutí, strany na jedno použití a jiní prodavači deště. Reálné problémy v kombinaci s virtuální realitou a neochotou řady Evropanů byť jen připustit, že lépe už pravděpodobně bylo, tvoří smrtící koktejl pro standardní politické strany.

A zatímco doposud byla česká občanská pravice v našem koutu Evropy ojedinělým ostrovem stability, právě zmíněný náraz globální krize a nových společenských trendů ji zastihl ve špatné kondici a nepřipravenou. Kombinace nedostatků typických pro české politické strany v podobě úzké členské základny, slabých vztahů a vazeb na skutečnou občanskou společnost či nahrazování těchto vazeb klientelismem, jen posílila celoevropské trendy.