Jedná se zejména o vzorek srdce, kterým měl údajně procházet elektrický proud a dále vzorek kůže krku Moniky Kramné, který má prokazovat místo vstupu elektrického proudu.

Jiný důkaz o smrti násilné, tedy vraždě elektrickým proudem na pokoji 6343 v egyptské Hurghádě dne 30. 7. 2013 není a nikdy nebyl.

Již v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu v Ostravě v roce 2016, žádá zmocněnkyně matky JUDr. Jana Barvíková Vrchní soud v Olomouci “zachovejte nekroptický materiál k dalšímu znaleckému zkoumání, které bude následovat”. Nestalo se nic.

K Nejvyššímu soudu ČR v roce 2017 adresuje  žádost obhájkyně Petra Kramného, JUDr. Jana Rejžková, “delegujte nekroptický materiál k jinému ústavu  z důvodu obavy o jeho zničení.”  Nestalo se nic.

V Interpelaci poslankyně Parlamentu České republiky vůči tehdejšímu ministru spravedlnosti se v červenci 2017 objevuje věta:  Domnívám se, že aktivita MUDr. Igora Dvořáčka, Ph.D. nepochybně vyvolává obavu o další osud důkazního materiálu a může dokonce signalizovat snahu o jeho zničení.”  Nestalo se nic.

Spolek Šalamoun trvale od roku 2016 signalizuje obavy o zničení tohoto jediného a zásadního důkazu. Nestalo se nic.

Problém celého tohoto důkazu je ten, že k dnešnímu dni existuje 9 znaleckých posudků nebo odborných vyjádření soudních lékařů o příčinách smrti Moniky a Kláry. Avšak pouze 2 (slovy dva) hovoří o příčině smrti vraždou elektrickým proudem a zbytek tedy 7 (slovy sedm) je buď  zpochybňuje nebo zcela kategoricky vylučuje. K prohloubení těchto zcela zásadních rozporů odborné veřejnosti, značně přispívají sami znalci obžaloby, kteří v roce 2017 do protokolu uvádějí: “Stopa na krku Moniky Kramné byla dle našeho názoru od elektrického proudu. Na Klárce Kramné jsme žádné stopy nenalezli, nález na srdci byl nespecifický, ale s ohledem na náš závěr, že matka zemřela na zásah elektrickým proudem, dospěli jsme k závěru, že by Klárka Kramná mohla zemřít na zásah elektrickým proudem také.”

Nelze v této souvislosti nezmínit neštěstí které se nedávno odehrálo také v egyptské Hurghádě a to smrti Johna a Susan Cooperových. Dva dospělí lidé zemřeli v krátkém intervalu po sobě. Egyptská strana nejdříve přišla s verzí, že John Cooper zemřel na infarkt a manželka Susan po cca 30 minutách žalem. Následně tuto “prapodivnou verzi” egyptská strana upravila, že to mohlo být otravou ze dezinsekce vedlejšího pokoje.  Jenže nikdo jiný v hotelu problémy neměl tak i tato verze padla. Následně přišla egyptská strana vítězoslavně s příčinou smrti a to baktérii E.coli. Následně byla těla převezena k repitvě do Anglie, kde odborníci příčinu smrti baktérií E.coli vyloučili a skutečná příčina smrti manželů Cooperových je dodnes naprosto neznámá. Naštěstí jejich přeživší dcera Kelly Ormerod je občankou Spojeného království a nikoliv občankou České republiky, kde by se možná dočkala obvinění, že zavraždila své rodiče elektrickým proudem, protože dle závěrů všech soudních instancí v České republice náhlé úmrtí dvou lidí je vždy smrti násilná.

Již jen skutečnost, že se odborná a fundovaná veřejnost nedokáže jednoznačně a bez jakékoliv pochybnosti shodnout  na příčině smrti Moniky a Kláry Kramných, je velmi zásadní pochybnost o celém skutkovém stavu, za který je Petr Kramný odsouzen.

Za naprosto zásadní a nepochopitelné lze považovat tu skutečnost, že přes opakované výzvy, apely a žádosti byl nekroptický materiál zlikvidován, ač bylo zřejmé, že se celá trestní věc bude řešit mimořádným opravným prostředkem a to obnovou řízení.

Spolek Šalamoun požádal právní odd. Ministerstva zdravotnictví o konzultaci k vlastnictví, dispozičnímu právu a zejména k nakládání k nekroptickému materiálu v trestní věci Petra Kramného.

Zcela v intencích odpovědi tehdejšího ředitele FNO v Ostravě a bývalého ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka z roku 2017 a dnešní ad hoc konzultace s Ministerstvem zdravotnictví vyplývá, že ÚSL Ostrava NEBYL vlastníkem či disponentem nekroptického materiálu a nebyl ani oprávněn s ním nakládat a natož ho zničit a přesto tak zcela nenávratně učinil.

Již nikdy žádný odborník, či tým odborníků a to včetně zahraničních kapacit nemůže stěžejní důkaz, tedy nekroptický materiál přezkoumat a padni komu padni vynést svůj odborný závěr a jako takový je důkaz, tedy nekroptický materiál, již zcela nepřezkoumatelným.

Není modelovější případ bránění spravedlnosti, selhání celého justičního systému a ničení stěžejního důkazu, než je právě případ Petra Kramného. Byl to poslední důkaz, kde Petr Kramný za podpory nejlepší odborné veřejnosti, kterou Česká republika má, mohl prokázat, že svou manželku a dceru nezavraždil elektrickým proudem.

On to byl skutečně jediný a poslední důkaz viny či neviny Petra Kramného. Existuje ještě jeden základní pilíř odsuzujícího rozsudku nad Petrem Kramným a to jsou tzv. odposlechy. Ty sice nejsou zničeny, ale trpí jinou vadou. Jejich zpracovatel a přepisovatel příslušník Policie České republiky kpt. Alois Kubiena jejich podstatou část  ohnul, část vynechal, část změnil a zejména legendární větu: “Tak mi to všechno vyšlo i v tom Egyptě“, kterou jako ovce opisují všechny soudy, včetně Nejvyššího soudu ČR. V maximální snaze poškodit Petra Kramného si autor přepisu kpt. Alois Kubiena tuto větu vymyslel. Jedná se o krystalickou lež, protože jí Petr Kramný své tetě nikdy neřekl !!!

Vítejte v právní státě.

Václav Peričevič, místopředseda Spolku Šalamoun