Vzpomínaná metoda spočívala v tom, že obvykle ve sklepních prostorách budov byly zřízeny místnosti, v nichž se zaměstnanci mohli zbavit negativních emocí, získaných v průběhu práce. V těch místnostech totiž byly instalovány figuríny vedoucích manažerů, byly tam k dispozici basebalové pálky a těmi mohl dotyčný mlátit do figuríny, dokud ho vztek či jiná podobná emoce nepřešla. Vzpomněl jsem si na to právě při sledování posledních demonstrací Milionu proti….

Hlubinný motiv demonstrací

Necelý měsíc po volbách v roce 2017 parta studentů zveřejnila výzvu „Chvilka pro Andreje“, která mu připomínala jeho předvolební sliby. Akci organizoval Mikuláš Minář. Za nějakou dobu pak založili již všeobecně známý spolek Milion chvilek a přišli s první výzvou pro Andreje Babiše nazvanou „Chvilka pro rezignaci, což bylo ke konci února r. 2018. Asi je inspirovaly události v sousedním Slovensku, po vraždě Jána Kuciaka. Masové demonstrace ve SR vedly, jak víme k rezignaci premiéra Roberta Fica po polovině března. První česká demonstrace se stejným požadavkem přišla už v dubnu téhož roku. Od té doby jich bylo celkem 14, i s tou největší, předprázdninovou „Sletnou“, jak ji vtipně nazval jeden komentátor. Tolik reálně viditelná fakta.

Mne ovšem na demonstracích zajímá naprosto něco jiného. Stále jsem nevěděl, jaký byl a pořád je, sjednocující a tedy skutečný motiv stupňujících se protivládních festivalů. K němu se ale organizátoři přiznali až před tím posledním, podle nich prozatímním vyvrcholením jejich aktivit. Prozradil jej sám lídr demonstrací, když veřejnosti sdělil, proč nechtějí být politickou stranou. Lidé i podle Mináře na demonstrace chodí protestovat z různých důvodů. Z toho lze vyvodit, že nejde jen o Babiše, Benešovou, či jiný oficiálně vyhlášený konkrétní důvod demonstrace. Ten je pro velkou část demonstrantů zástěrkou. Možná až většina demonstrantů tam jde vyjádřit i nějakou svou soukromou nespokojenost. Jde tedy podle mne o srazy nespokojenců. Od lidí nespokojených s osobou prezidenta či premiéra přes ty, kdo jsou zklamáni polistopadovým vývojem, či mají neurčitý strach z budoucnosti až po ty, kdo se třeba rozešli se svým partnerem a jsou tím také frustrováni.

Frustrace, to je ten sjednocující motiv pro demonstrace

Nejhlouběji ukrytým motivem demonstrací je frustrace, v celé škále tohoto silně negativního pocitu ztracené šance, ba až úplného zmaru.

Některé příčiny frustrace samotných demonstrujících jsem zmínil na konci předešlé kapitolky.