Když se odideologizujeme a prozřeme, ptáme se: Kde je vlastně ten král s mečem? Štětky se po koruně sápou, my mlčíme. Pane prezidente, ústavní činiteli… Ale marná snaha. Zuby jsou vylámané. A to, prosím, stojím za prezidentem, neb je můj, stejně jako každý… Pravomocí nemá a koná, i jak nemůže. Bohu díky!

Pobíhá tu Bakala, pobíhá Schwarzenberg, Lichtenštejnové, Sudeťáci chtějí své. Dere se mnoho dalších zločinců. Svou prázdnotou naplňují slavné sály. Kde jsou rytíři ducha? Vylhaných levobočků a prolhaných kazatelů od Nejsvětějšího Salvátora nám netřeba.

Ti, kdo čerta ďáblem vymítají, připravují Listopad, jenž listí strhá, ale dne nepřidá. Když tak vidíte a čtete v esperantu celé to jidášství oportunismu, nezbývá vám přece, než se sami opásat mečem a stát při lidech.
Lide český! Nedej se trápit cizím lhaním o sobě.

(autor glosy, Stanislav Novotný, je předsedou Asociace nezávislých médií a bývalý policejní prezident)