Mnohokrát jsem opakoval, že ekonomové v době nouze navrhují jen šetření. Žádný z nich si nepřipouští myšlenku, že při šetření nastane doba, kdy už dál šetřit nebude co. Kdyby byl stát řízen moderně jako podnik nemuselo by se o šetření příliš mluvit, protože šetřit se v dobrém podniku musí neustále. Úspornost je zákonem. V dobře řízeném podniku je východiskem z potíží dosažení zvýšení příjmů větší podnikatelskou aktivitou. Mám v tom vlastní zkušenost privatizačního ředitele. Veskrze zanedbaný výrobní a vývozní podnik s dluhem už z totáče se během tří let vzchopil tak, že podstatně rozšířil svou výrobu a pronikl na trhy v Evropě, kde dosud nebyl. Prakticky na stejném zařízení se po třech letech vyrábělo dvakrát víc než před mým nástupem.

Vytrvalým šetřením se může dojít až do stavu, kdy už není co a kde šetřit. Víc by o tom jistě řekl třeba Andrej Babiš, který začínal vlastně z ničeho. Samozřejmě, že pro byrokraty a nichcmochry znamenal velké nebezpečí a proto nasadili i lži, aby ho vykousali. Tím, že před volbami lhali, vložili do hlav občanů nesmysly. Takže nejdřív je třeba odstranit ty, co lhali a sestavit vládu národní záchrany složenou z těch nejlepších a nejzkušenějších odborníků. S poradním sborem složeným z t.zv. oligarchů. Dostali se ke státnímu majetku, ať tedy také radí.

Samozřejmě, že účinek diskuse za článkem bývá minimální, protože většině těch co se diskuse účastní, jde hlavně o to, aby se místně vybouřili, když jejich vybouření čte jen následujících několik diskutujících. Ovšem v mém případě se stalo, že Seznam otiskl uvedenou mou glosu dodatečně, za citovaným článkem, tedy hned za rozhovorem s panem Singerem. To jsem pochopil jako něco, co naznačuje, že i v redakci Seznamu začínají vidět. Samozřejmě, že z mého osobního hlediska je to dobře. Že šlo zřejmě panu šéfredaktorovi Kubíkovi i o jakousi provokaci je zřejmé. Proto si dovoluji k uvedené glose připojit jakési vysvětlení.

Včera jsem vyslechl na ČT pana profesora Hindlse, jistě skvělého ekonoma, kterého si velmi vážím. Ale i on hovořil jen o šetření. Tedy i on potvrzuje to, co jsem uvedl výše.

Když dovolíte, položím provokativní otázku.

Když je někdo výtečným ekonomem – čím je ještě navíc!?

Tím chci říci, že v krizi nemohou řešit krizi jen ekonomové. Nebo jen právníci. Protože to jsou ti, které musí mít schopný manažer po ruce. Jsou to specialisté. Ti, kteří mají sloužit manažerovi, který na sebe převezme všechna rizika. Ekonom či právník se Vám do rizik nevrhá.

Vidíte v současné vládě nějakého manažera? Já nikoli. Vždyť hned po jejím vytvoření jsem napsal glosu, že půjde o vládu ve většině složenou z nul. V nichž jednotlivci jsou svými schopnostmi hluboce pod úrovní aktuálních potřeb. Jak je to možné? Jak by to nebylo možné, když vládnutí i nekvalifikovaných jedinců podporuje současná Ústava. Zastupitelská demokracie organizovaná politpartajemi je v krizi přímo zhoubná.A po minulých volbách se ukázalo, že vybujela jako rakovina.

Velká Britanie, vlastně monarchie, která má staleté koloniální zkušenosti, reagovala na obtížné problémy v druhé světové válce tak, že poskytla Churchillovi zvláštní pravomoci. Americká demokracie je jiná. Ta poskytuje z našeho hlediska mimořádné pravomoci prezidentovi USA vlastně neustále. Už stovky let. A podívejme se, jak to nyní vypadá v Evropě, kde vládnou zastupitelské demokracie založené na politických stranách. Jak to v Evropě vypadá když se rozpadl koloniální svět. Když koloniální mocnosti nemají možnost žít i z kolonií. A když přínosy z kolonií nemohou nahradit přínosy z Východní Evropy. Zastupitelská demokracie se vyčerpává. Přepych spočívající v tom, že starost o řízení státu opakovaně přebírají po svobodných a demokratických volbách i neodborníci, snílci a žvanilové se ukazuje jako neudržitelný.

Co je velmi varující je to, že dříve, v rozvojovém světě, který už na mnohých místech není jen rozvojový, vládnou z našeho hlediska polodemokratické režimy. Jenže, jak se ukazuje, i s neobyčejnými ekonomickými úspěchy. Čeho dosáhla Čína od roku osmdesátého devátého je neuvěřitelné. Blízká je mi i raketová technika, vesmírný program vyžaduje nezměrné množství umu, znalostí a schopností. Pokrok v této oblasti je v Číně mimořádný. A my, místo toho, abychom se snažili být stejně silní nebo silnější, a všestranně úspěšní, na Čínu spíše jen nadáváme.

Z krize vede jen jedna úspěšná cesta. Odhodit politikaření a vládu svěřit těm nejlepším z nás, o nichž je známo, že myslí jako národohospodáři. Protože důvěru občanů si nezíská užvaněný hlupák. Bez občanů důvěřujících vládě se vládě nemůže nic podařit. A v celonárodním úsilí není možné občany rozdělovat. Třeba partajním politikařením. Což právě pozorujeme. Je třeba mít v čele státu nikoli politikářské papaláše, ale schopné manažery.

A když je potřeba musí se těmto manažerům dát i mimořádné pravomoci. Neboť žvásty o lidských právech, o nebezpečí zkázy demokracie a toho, že přijdeme o svobodu, jak se ukazuje, živí právě nevýkonní lidé, kteří se snaží udržet na pozicích jen bohaprázdným žvaněním a strašením spoluobčanů.

Potřebujeme tedy vládu národní záchrany. Takovou, která nebude mluvit o národním dluhu, ale o národním úvěru, který se využije na úspěšný rozvoj hospodářství. Přece i úvěr se musí splácet. Myšlenka na dluh je deprimující. Úvěr aktivizuje.

Rozdíl mezi dluhem a úvěrem je každému ekonomovi jasný. Proč tedy naši opravdu skvělí ekonomové mluví jen o dluhu je mi záhadou. Jestliže máme dluh, který jen lepí díry v rozpočtu, pak něco děláme soustavně špatně.

Je to jasné. Nad dluhem se naříká. Za strašení, že dluhem zatížíme další generace, by měl jít strašpytel jako nepřítel národa k soudu. Takové strašení je důkazem, že strašpytel není schopen tvořivě vládnout. Úvěr je pro tvořivé národohospodáře příležitostí. Kteří z nás těmi tvořivými národohospodáři jsou? Ne snad ti, co dosáhli ve svém krátkém životě ekonomické zázraky? Jsou snad takoví v našem parlamentu? Někteří ano. Avšak ve svěrací kazajce ušité politpartajemi a špatnou Ústavou, která by pod svým názvem mohla mít napsáno "Právníci sobě!". Kdo by se mezi užvatlané, užvaněné a neschopné hrnul!

Potřebujeme vládu národní záchrany složenou z národohospodářů vybavených i mezinárodní zkušeností, podporovaných všemi občany státu. Když se takové vládě svěří dočasně i mimořádné pravomoci. Žádnému tzv. oligarchovi, který pronikl se svým podnikáním i za hranice není možno vytknout, že nerozumí politice. Dobrý národohospodář musí být samozřejmě i kvalitním politikem. Který i z politiky vytvoří hodnoty.

Je mezi námi mnoho velmi nadaných lidí. Stát však zatím vedou lidé nevhodní. Požádejme je, aby z funkcí odešli. Když se toho dosáhne ukáže se, že těch vhodnějších, co je nahradí, je víc než dost.

A pak se začne měnit státní dluh v úvěr. Občané se přestanou hádat, protože budou mít jeden společný cíl, který se jim stane zřetelným. Občanské úsilí se vzepne jako kdysi třeba v USA, když se rozšířilo hnutí "Udělej všechno správně hned napoprvé!". Nebo když součásti rakety na Měsíc se vyráběly ve všech státech USA, i v malých podnicích jakých byly tisíce. A atmosféra ve společnosti se od základu změní.

Schopné mohou vést jen schopní. Nikoli žvanilové.