Když o mě historie zakopla a stal jsem se privatizačním ředitelem podniku v různých podobách existujícím už od roku 1820 učinil jsem podobnou zkušenost. V podnikových novinách jsem tehdy tomu problému věnoval snad dvě stránky. Ten článek se jmenoval Manažeři a specialisté.

O co ale jde.

Tentokrát nikoli 300, jako tomu bylo před pár dny u právníků, co se zakousli do dr. Křečka, ombudsmana, ale "jen" jedenáct odborníků lékařů se obrátilo na VEŘEJNOST.

Nikoli na vládu, která je za vývoj ve státě odpovědná, ale na "Veřejnost". Tedy předpokládám, že také na mě. Mě je z té veřejnosti 0,0000001 část. A těch lékařů, co vyzývají je tedy 11 x 0,0000001, tedy 0,0000011 část veřejnosti. Dlouhý dopis je plný údajů a doporučení, co by se mělo udělat. A nyní mi řekněte, co tedy ta "veřejnost" má s tím produktem 11 lékařů udělat. A jak jsem uvedl, co s tím mám udělat já!

Pro pana dr.Prymulu, jak předpokládám, není v dopise nic nového. V otázkách epidemie zcela jistě nerozhoduje o dalších postupech pan dr. Prymula sám. Nepochybně všichni kolem něho rozhodují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a z pohledu na slovo vzatých odborníků. A vláda si dává velký pozor, aby doporučení znalců respektovala. Ve výzvě se mluví o panice a bůhví o čem. Pokud jsou pánové z Prahy a je tam snad nějaká panika, nechť si ji tam vyřeší. U nás kolem Olomouce žádnou paniku nevidím. A tak si myslím, že těch jedenáct, mezi nimiž snad je i nějaký epidemiolog, který se však ke svému oboru nepřiznal, jsou doktoři na duševní zdraví, na srdce a bůhví na co. tedy úzcí specialisté. (Zde prosím: přečtěte si ještě jednou výše uvedené motto). Ale jsou tam i poněkud zvláštní jedinci, kteří se rádi ukazují na veřejnosti zvláštními vystoupeními: třeba pan prof. Höschl jednou zazářil dálkovým ordinováním mozkových laloků prezidenta republiky u novináře Kubíka, pan dr. Pirk, pokud vím, prodělal koronavirus a snad se omlouval za to, že ho podcenil. Když není epidemiolog, ale doktor na srdce. A když na veřejnosti dosti často vystupuje poněkud rázovitě a roztěkaně.

A tak mi není jasné, proč takto a proč právě nyní, když se má jednat ve sněmovně o prodloužení krizového  stavu. Když Městský soud v Praze střelil sněmovnu do nohy tím, že přinutil vládu, aby dále jednala podle krizového a nikoli podle zdravotního zákona, čímž současně rozhodl o tom, že jakákoli soudem kritizovaná epidemiologická opatření mohou platit pouze v krizovém stavu. Neboli nebude-li schváleno prodloužení krizového zákona, nebudou moci platit epidemiologická opatření. Což by se mohlo vidět jako protistátně zaměřený čin.

Ačkoli se těch jedenáct obrací na veřejnost, obávám se, že je v tom spíše nerudnost vůči vládě. A tedy snaha o to, aby "veřejnost" začala vyjadřovat nespokojenost vládě. U pana prof. Höschla jsem si jeho nerudností k premiérovi Babišovi jist. Proč, to zde uvádět nebudu. A když si vzpomeneme na přísloví "vrána k vráně sedá" - co si mám pomyslet?  Netouží snad oněch jednáct po dalším kraválu na Letné? Jestliže cítím nějakou nejistotu - pak v tomto.

Mohu si tedy nad tou výzvou veřejnosti hlavu ukroutit. Tím spíše, že ve srovnání s jinými státy si stojíme v boji s koronavirem velmi důstojně. Vzpomněl jsem nedávno třeba pochvalné vyjádření našeho známého MUDr. Pomahače. Není také třeba důvodem výzvy prostě jen to, že se dáma a pánové, tedy vyzývatelé, chtějí jen zviditelnit? Nechybí těch jedenáct náhodou v poradních týmech vlády?

Opakuji svůj dotaz: co vlastně po mně těch jedenáct vlastně chce. Proč popsali tolik papíru. Když pro doktora Prymulu jsou v té výzvě zajisté samé známé věci. A když si vláda zatím počíná skvěle.

Proč, ptám se - PROČ!