Moci výkonné, tedy vládě je bráněno, aby efektivně konala. Opozice se chová jako hlupák, který není schopný racionálního uvažování, je schopna jen bořit, ale není schopna stavět.

Závěr jednání sněmovny byl opravdu tristní: vlastně bez východiska, když oponenty opozice se okamžitě stali i hejtmani
z opozičních stran. Nu a oleje do této hořící hlouposti vydatně přilil politikářský Ústavní soud, když se změnou volebního zákona přišel v nejnevýhodnější době.

Aby absurdnost situace vynikla dovolím si uvést následující příklad. Za půltíkem sněmovny si zařádil i příslušník partaje, která zatím vládu podporovala. Ten "příslušník" policie, který byl vychovaný pro obranu bývalého totalitního režimu, tedy i v tom, jak zacházet s pendrekem. Tento bývalý "příslušník" se má už třicet let tak jak by se v totalitním težimu nikdy neměl. Jaký že má jako poslanec plat? Dvěstětisíc měsíčně? Milion za pět měsíců? A ten spolu se svými soudruhy se stal při hlasování v tomto volebním období jazýčkem na vahách při nejdůležitějších hlasováních sněmovny.
V kapitalimu se občané mají skvěle. Musí být ovšem poslanci. Nejde o Absurdistán?

Naše tři státní moci mají být rovnocenné, ovšem díky narychlo spíchnuté a neupravované Ústavě tomu tak ve skutečnosti není. Jelikož se opozice a moc soudní spíše nudí, baví se tím, že se neustále vrhá na dobře fungující moc výkonnou. A dělá si z ní fackovacího panáka.

Právě neslavní členové opozice dávají často za příklad Německo. Ale jaksi si nevšimli, že v Německu vlastně vyhlásili nouzový stav až do jeho odvolání, k němuž dojde především podle návrhu moci výkonné, tedy vlády. U nás si opozice udělala z hlasování o nouzovém stavu prostředek na měsíční tyátr, v němž zesměšňovala a ponižovala vládu, která jejím poslancům zabezpečovala platy a všechno ostatní. Nu ale opozice to tentokrát dotáhla tam, že jí její tyátr nevyšel. Když se ve sněmovně vyžvanila a vládu pourážela byla připravena opět nouzový stav na krátkou dobu prodloužit. Jenže jí to nevyšlo. Jak bylo příhodně řečeno, vidle do jejího snažení zarazila partaj, jejíž počínání připomíná slepého koně: když zatáhne, stojí to za to. Jenže vždy špatným směrem. A tak nouzový stav nemáme, podle mě máme místo něj ústavní krizi, protože vláda je pokud jde o její rozhodování v době pandemie ve svěrací kazajce. A jako by šlo o domluvenou věc: ve vhodné době přispěchal politizující Ústavní soud, který sněmovnu, která je již nyní neschopna se domluvit na čemkoli - zatížil povinností rozbourat a přebudovat- v době pandemie (!)-  velice důležitý zákon - zákon volební.

Kdo by v takové situaci neviděl situaci jako ústavní krizi je podle mě naivní.

Úroveň členů opozice je ubohá. Ale jedno pozitivum její včerejší řádění ve sněmovně mělo: ukázala nám, jak by se chovala, kdyby se dostala k vládě. Naprostý debakl!

Vážení spoluobčané! Včerejšek bychom si měli zachovat v paměti až - snad - půjdeme k volbám. Ono totiž ani s těmi volbami to není jasné. Zda se upravený volební zákon podaří projednat je ve hvězdách. Nu a to je další příznak ústavní krize!

Je čas na heslo doposud spíše vysmívané, spojené s totalitou: Lidé, bděte!