„Vy dobytci z Trikolory, doufám, že tohle se vám jednou vrátí. Šmejdi nechutný …“.

O hokej se sice příliš nezajímám, ale zaujala mě reakce bývalého hokejisty Jiřího Hrdiny na kritiku financování dodávek zbraní na Ukrajinu vládou ČR ze strany politického hnutí Trikolora, zveřejněná na serveru FORUM24 dne 23.4.2024. Je totiž zajímavým střípkem do skládačky obrazu propracovaných hybridních metod diskreditace všech potenciálně nebezpečných kritiků válečnické rétoriky současné vlády, bez ohledu na to, zda jde o jednotlivce, ad hoc skupiny, spolky, či politické strany a hnutí.

Premiér ČR, další figurky české politické scény i náčelník generálního štábu zbytečků AČR tvrdí, že jsme ve válce. Předpokládám, že pro svá tvrzení mají nějaký rozumný důvod. „Být ve válce“ je totiž za normálních okolností za prvé průšvih, a za druhé poměrně složitá politická, právní a organizační procedura, vyžadující spoustu příprav, jednání, a také ekonomických a organizačních opatření k zajištění bojeschopnosti vlastní armády a bezpečnosti obyvatelstva. Což kolem sebe rozhodně nevidíme. Takže jejich válka musí být jiná, než ta, zmíněna v Ústavě a navazujících zákonech. Zkusme si tedy odpovědět na otázky, o co v této válce jde, co je to za válku a kdo proti komu ji vlastně vede.

Nejjednodušší je první odpověď. V této válce jde o vliv, o moc a o peníze. Velké peníze. Také odpověď na druhou otázku je poměrně jednoduchá. Je to válka občanská. Nikoliv otevřená, ale skrytá, hybridní, vedená hybridními prostředky. V České republice, stejně jako v mnoha dalších zemích východní a částečně i západní Evropy již dlouhou dobu probíhají více či méně otevřeně operace, odpovídající právě tomuto typu války, a jejich intenzita neustále narůstá.

Odpověď na třetí otázku, kdo a proti komu tu válku vede, je poněkud složitější. Nebudu zabíhat do podrobností, ale zhruba lze říci, že na jedné straně barikády stojí vlivové skupiny, které mezi sebou soupeří o peníze a moc na území ČR. Těmi manipulují zahraniční aktéři, jimž jde v principu o dvě věci – o udržení klidu na území českého protektorátu, aby pokud možno stabilně fungoval jako odkladiště nekvalitního západního zboží a zdroj levné práce, a o politické prostředí, jehož představitelé jsou ochotni fungovat jako hlásné trouby a vykonavatelé jejich záměrů v rámci EU a NATO. Na druhé straně barikády jsme my, lidé, kteří zde žijeme. My jsme objekty této občanské hybridní války, vedené na mnoha úrovních, počínaje mediální, přes ekonomickou až k sociální, jejíž operace mohou v případě nedostatečné konformity s panujícím paradigmatem ohrozit v podstatě kohokoliv z nás. Co nám jako protivníkům současné vládní kamarily může hrozit?

Podle evropského „Centra excelence pro boj proti hybridním hrozbám“ je hybridní hrozba „rozmanitou, dynamickou kombinaci legálních, nelegálních a kriminálních činností, zaměřených na zranitelná místa soupeře“. Jak vidíte, fantazii se meze nekladou a vše je dovoleno. Efektivním a dlouhodobě využívaným prostředkem hybridního působení proti potenciálním protivníkům je medializace výstupů různých známých osobností a tzv. „celebrit“ jako nositelů poselství o tom, že ten či onen subjekt se zaprodal Satanovi a je třeba jej zadupat do země a navěky zatratit.

Pan Hrdina, bývalá hokejová celebrita, si vydělal většinu peněz v Kanadě, kde nedávno proběhl nechutný skandál s adorací někdejšího člena ukrajinské nacistické jednotky, 98letého ukrajinského imigranta Yaroslava Hunky. To se na člověku může podepsat a určitě rád kývl na možnost alespoň krátkého záblesku bývalé slávy publikací jeho vyjádření na serveru FORUM24. Je dost možné, že se inspiroval u dalšího hokejisty, brankáře Dominika Haška. Ten většinu aktivního hokejového života strávil v USA, prošel i kanadským týmem Ottawa Senators a sezónu 2010/2011 odehrál v Kontinentální hokejové lize za tým HK Spartak Moskva. Vypjatou rusofobií se dnes zřejmě snaží vykoupit z hříchu, spáchaného krátkou mesaliancí se současným Belzebubem č. 1, Ruskou federací a vším, co s ní souvisí.

Trikolora dlouhodobě vyjadřuje názor, že Ukrajina by měla s Ruskem spíše vyjednávat, preferuje ukončení bojů a zbytečného zabíjení lidí, včetně žen a dětí na obou stranách konfliktu, volá po příměří, mírových rozhovorech a hledání diplomatického řešení, garantovaného ostatními zeměmi. I proto jsou jak hnutí samotné, tak jeho představitelé včetně předsedkyně Zuzany Majerové, logickým cílem hybridních operací, zaměřených na jejich znevěrohodnění a diskreditaci v očích potenciálních voličů. To se samozřejmě týká i všech ostatních stran s podobnou rétorikou a vystupováním jejich politických představitelů.

Otázkou je, kdo v ČR operace této války plánuje a koordinuje. Věci se obvykle nedějí samy od sebe a ledacos naznačuje, že ve vedení této hybridní války proti vlastním občanům nelze vzhledem k její blízkosti k americké "velké firmě", CIA, podcenit roli Bezpečnostní informační služby. To je patrné nejen z publikovaných Výročních zpráv této služby, pro které navíc nemá BIS oporu v zákoně (veřejnost není v zákonem vymezeném okruhu adresátů výstupů BIS, a státní instituce musí dělat pouze to, co jí přikazuje zákon), ale i z udělení prestižní medaile George Teneta jejímu řediteli vedením CIA počátkem března 2019. Občasné kabaretní výstupy doublegenerála Koudelky tuto roli BIS poněkud výstředním způsobem ještě zvýrazňují.

Nepřehlédnutelná byla role BIS i v kauzách „ricin“ a „Vrbětice“ a dost napovídá i směřování první cesty suity, tvořené premiérem Fialou a šéfy tří českých zpravodajských služeb při jejich poslední návštěvě USA nikoliv do Bílého domu či sněmovny, ale právě do sídla CIA v Langley. Proč bezprostředně po této návštěvě „vyrazila“ paní Černochová, hrající si na českou ministryni obrany, ředitele Vojenského zpravodajství Jana Berouna, to je zatím záhadou.

Nejsem zastáncem konspiračních teorií , ale v tomto smyslu je určitě zajímavá informace o údajném hackerském útoku na stránky ČTK, kde se záhadně (a jen velmi krátce) objevila informace, že BIS odhalila přípravy atentátu na nově zvoleného prezidenta Slovenské republiky Pellegriniho, organizované Ukrajinou. ČTK ji okamžitě stáhla a prohlásila vše za dílo hackerů. Je to samozřejmě záhada, ale jak se říká, v Čechách se nakonec všechno rozkecá. Takže se nejspíš brzy dozvíme pozadí i této „záhady zamčeného pokoje“.