Mezi pěti diskutujícími se objevily dvě dámy. Spíše národohospodářský pohled poskytla hlavní ekonomka Reiffeisen bank, Helena Horská, členka Národní ekonomické rady vlády. Druhým ženským hlasem se stala bývalá rektorka Mendelovy univerzity, Danuše Nerudová, v současnosti známá zejména jako kandidátka na post prezidentky ČR. U diskusního stolu s ní zasedl i prezident současný. Konkrétně Petr Koblic, prezident Evropské federace burz a šéf Burzy cenných papírů Praha. Ten díky svým znalostem a zkušenostem přímo z trhu obohatil diskusi praktickými vhledy. Další těžkou vahou mezi českými ekonomy byl Mojmír Hampl, bývalý viceguvernér ČNB a aktuálně předseda Národní rozpočtové rady. Znalosti relevantní zejména k dnešní době předal také Michal Šnobr, minoritní akcionář ČEZu a jeden z největších českých odborníků na energetiku.

Energetická krize z pěti úhlů pohledu

Přestože debata měla být původně zaměřena na různá ekonomická témata, vzhledem k aktuální situaci v Evropě se diskuse stále stáčela k energetice. O to zajímavější však bylo sledovat názorové pozice jednotlivých odborníků na základě jejich specializace. Mezi všemi asi nejvíce vynikl hlas Michala Šnobra, který je právě v tomto oboru doslova jako doma. Co je tedy podle jeho názoru skutečný důvod dnešních potíží? Odpověď se zdánlivě nabízí okamžitě – válka na Ukrajině a následné zastavení zásobování Evropy ruskými energiemi.

Podle Šnobra ale nejde o skutečné jádro problému. Válečný konflikt je spíš jen okolností odhalující hlubší nedostatky. Příčinou není dokonce ani Green Deal nebo nefunkční jaderné elektrárny ve Francii ani ty vypnuté v Německu. Hlavní původ současné energetické krize vidí spíše obecněji ve vlivu politiků, kteří do energetiky promítají ideologii. Do tohoto segmentu se tak v posledních dekádách přestalo doopravdy investovat. A to přineslo další problémy. Například ještě v 70. a 80. letech bylo možné v Evropě postavit desítky reaktorů. Za posledních 30 let se však staví minimálně. A když, tak ne příliš úspěšně. Po dlouhodobém výpadku stavby jaderných elektráren se vytratily zkušenosti firem i jejich výrobní kapacity. Jaderná energetika získala špatné jméno a nároky na bezpečnost i technologii se zásadně zvýšily. Byrokracie spojená s jejich výstavbou je již tak přebujelá, že je budování nových elektráren téměř nemožné.