Důchodové systémy největších ekonomik Evropské unie jsou z podstatné části založeny na spoření ve fondech. V Německu existuje zaměstnanecké důchodové pojištění a individuální kapitálové důchodové pojištění. Ve Francii hraje důležitou roli systém povinného zaměstnaneckého penzijního pojištění, který je doplněn dobrovolným individuálním nebo kolektivním soukromím připojištěním. V Itálii zas z významné části spoléhají na uzavřené a otevřené penzijní fondy. Podobné je to i v celé řadě dalších evropských zemí.

Spoření ve fondech bylo založeno na nezpochybnitelné výhodě, kdy kromě naspořených peněz se generovaly úrokové výnosy z úspor. Konstruktéři důchodových systémů předpokládali, že dlouhodobé generování úrokových výnosů zajistí dostatek peněz na penze. Bohužel však nepočítali s tím, že bychom mohli dlouhodobě žít v systému s nízkými či dokonce zápornými úrokovými sazbami.

Důchodové fondy musí splňovat přísné podmínky regulace, které výrazně svazují ruce při investování. Výsledkem je, že mnohé fondy v posledních letech zhodnocují prostředky pomaleji, než je likviduje inflace. Některé důchodové fondy dokonce snížily svou hodnotu i v nominálním vyjádření. V konečném důsledku tak lidé přichází o reálnou kupní sílu svých úspor.

„Lidé by se při odchodu do důchodu neměli spoléhat jen na stát a naspořené peníze v důchodových fondech. Budoucím penzistům může výrazně pomoci, když budou bydlet ve vlastních nemovitostech, nebudou všechny úspory držet jen v penězích a dobře vychovají své děti,“ říká Křeček.

Problém nízkých úrokových sazeb v důchodových systémech se zatím příliš neřeší. Konstruktéři systémů doufají, že se vrátíme ke standardním výším úrokových sazeb. Nicméně není možné, abychom klíčová témata jako je fungování důchodových systémů přehlíželi a pouze doufali, že se věci vrátí do pořádku.

Když se realisticky podíváme na situaci v eurozóně, tak žádné zvyšování úrokových sazeb nelze v dohledné době očekávat. Jižní křídlo eurozóny je tak zadlužené, že růst úrokových sazeb by vedl ke krachu tamních ekonomik. V systému extrémně nízkých úrokových sazeb tak můžeme setrvávat mnoho let. Mezitím bude v důchodových fondech generováno podstatně méně peněz, než jsme bývali zvyklí, což se nutně projeví v životní úrovni budoucích seniorů.

Více než kdy jindy se ukazuje, že spoření na důchod musí být diverzifikované. Spoléhat se jen na peníze od státu či spoření v důchodových fondech nemusí zajistit dobré podmínky v penzi. Lidé by se na stáří měli připravovat například tak, že budou bydlet ve vlastních nemovitostech. Své úspory by neměli držet jen v penězích, ale část úspor mohou mít třeba ve zlatě. V neposlední řadě je důležité, aby dobře vychovali své děti, které budou za své rodiče cítit odpovědnost a pomohou jim, až to nezvládnou sami.