Vlivem inflace dochází ke znehodnocování peněz. Na zboží a služby, které bychom si chtěli pořídit v roce 1989 za 1000 korun, bychom v loňském roce museli vynaložit zhruba 5,6krát více peněz, tedy přibližně 5600 korun. Z toho je patrné, že všeobecná cenová hladina zboží a služeb vzrostla. Existují však produkty, u kterých se ceny od sametové revoluce téměř nezměnily.

Podle dat Českého statistického úřadu se litr slunečnicového oleje v prosinci 1989 prodával za 28 korun. Na konci loňského roku jsme si ho mohli koupit za 38 korun. Lze tedy říci, že po téměř třech dekádách se cena slunečnicového oleje zvýšila jen minimálně. Podobné to je u krystalového cukru, kde došlo ke zvýšení ceny ze 7 na 12 korun za kilogram. Minimální cenový nárůst jsme za posledních téměř třicet let mohli zaznamenat i u černého porcovaného čaje. Zatímco dříve se za 100 gramů platilo 40 korun, na konci loňského roku to bylo 60 korun.

U jiného zboží si zas můžeme všimnout abnormálně vysokého cenového růstu. Například za konzumní brambory jsme na konci roku 1989 platili necelé 2 koruny za kilogram. V loňském prosinci to bylo již více než 20 korun za kilogram a v letošním roce můžeme sledovat, jak cena brambor dál prudce narůstá. Ještě více než brambory zdražilo černé uhlí. Za něj jsme před téměř třiceti lety platili 39 korun za 100 kilogramů. V prosinci loňského roku to bylo již 652 korun.

Ještě více než ceny vybraného zboží zdražovaly některé služby. Výrazně si musí připlatit milovníci kina. Lístek již nestojí 7 korun, jak tomu bývávalo. Na konci loňského roku se cena vyšplhala až na 129 korun. Hůře jsou na tom i pánové, kteří chodí ke kadeřníkovi. Zatímco dříve se za sestřih platilo 7 korun, po téměř třech dekádách se zdražilo na 202 korun. Hlouběji do kapsy si musí sáhnout i dámy, které si chtějí nechat vyměnit podpatky. Zatímco dříve jim na pár bot stačilo 8 korun, v loňském roce již musely vydat 154 korun.