Fór k fóru a máte fórum… třeba v žumpě

Zatímco celá kohorta kavárenské redakce se denně zabývá prostým tématem antibabišovské hysterie ve všech myslitelných polohách, zběhlý farář Kněžourek obsáhne další důležitou agendu plátku, jakou je antizemanismus, antirusismus, schwarzenbergismus, islamismus i aktivní, neutuchající boj proti několika obecně známým osobnostem české politiky či veřejného života, co si i dnes dovolí vyjadřovat vlastní názor na základě faktů.

Na první pohled by se zdálo, že tak široké portfolio močůvkoviny nemůže jeden člověk zvládnout. Jan Jandourek – Kněžourek však ano. Je totiž (v)zdělaný. Též zapálený pro věc, nekompromisní, pohoršený skutečností, že se i dnes neonevolníci našeho protektorátu dokáží smát, myslet, vyjadřovat i bránit.

Pravda jako „nehoráznost“

Předevčírem si proto pan Kněžourek vzal na paškál soudní při Tomia Okamury, jenž žádá omluvu po sesterském médiu Šaškafóra, kdysi zajímavém týdeníku Reflex. Intošský časopis kdysi nazval svébytného politika Pitomiem a fialoví vykladači práva zadostiučiní panu Okamurovi upřeli, protože se prý může jednat sice o expresivní název, ale též i o novinářskou zkratku.

Hansi Kněžourek soudí, že jde prostě o přezdívku žijící vlastním životem, že pan Okamura by udělal lépe, když by na celou záležitost zapomněl a ona by prý nějak vyšuměla. Navíc se prý politik dopouští běžně takových „nehorázností“, jako třeba tvrzení, že Plzeň nebyla v květnu 1945 osvobozena, ale převzata americkými vojsky, že Spojenci měli snahu nechat SSSR vykrvácet co nejvíce boji na Východní frontě před otevřením té Druhé a jediným důvodem otevření bylo, aby náhodou SSSR neosvobodil celou Evropu.

Proč se Čertovi kamarádi tak rádi křižují?

Zcela od jádra Okamurových „nehorázností“ pak Kněžourek uvádí, že prý to jaksi popírá fakta o předválečném paktu Molotov–Ribentrop, o činnosti SMERŠ v řadách Rudé armády. No, jestliže se o tom Tomio Okamura nezmiňuje, čím tedy tyto události popírá? A proč vlastně „historik“ Kněžourek rovnou neuvede, že před paktem Molotov-Ribentrop byla jakási Mnichovská konference nebo třeba pakt Německo-polský? Inu, zkuste dnes říci, že první smlouvu s Ďáblem uzavřela katolická bašta Střední Evropy - Polsko…

Skutečností zůstává, že na sklonku války Američané Plzeň rozbořili letecky a pak prostě do ní přijeli, Hanzík se může stavět na hlavu. Skutečností zůstává, že sovětská vojska krvavě bojovala s Němci do poslední chvíle a že tváří v tvář německé nemilosrdnosti, musela i ona přijmout způsob boje, který nastavil Hitler i když nikdy nedocílila hitlerovského vražedného potenciálu.

A co teprve po volbách – to zase bude přezdívek….?!

Ale faktem i je, že přezdívky opravdu žijí vlastním životem. Někdy vzbuzují veselí, jako v případě ministra Zaorálka, jemuž se přezdívá díky minulé předvolební kampani Plechová Huba za to, že sliboval, jak sociální demokracie „zatočí“ po volbách se zákonem o tzv. církevních restitucích. Jindy mu však znalci též někdy říkají Karel-Lubomír Schwarzenberg-Zaorálek, jelikož po svém jmenování do funkce ministra zahraničí do detailu převzal eurofilní, protektorátní zaměření úřadu po svém senilním předchůdci a stejně jako on se bratříčkoval s kyjevskými fašisty a zasadil se o to, abychom jejich vrahounské soldáty zdravotně flikovali našimi lékaři, když došli k nějaké té úhoně při vraždění donbaských horníků, jejich dětí a žen.

Svým životem též žije přezdívka bývalého premiéra Nečase – Pan Čistý, současného premiéra Pípí (aneb Plešatý Prouza, což se traduje mezi jeho vlastními straníky) či Ozubená Pleš (což je přezdívka pokleslá, neboť zaměřená čistě na Sobotkovu fyziognomii). Také oblíbený ministr vnitra, jenž nikdy (rozuměj před volbami) nepřijme žádného islamistického nájezdníka a souběžně zvládá osnovat i nabonzovat tzv Lánský puč – tedy pan Chovanec – musí být se svou přezdívkou Kudla v zádech jistě smířen.

Rovněž i pan Jandourek, profesí žurnalistický prostitut a zběhlý farář, zastánce prostinkého dogmatu – Dobro na Západě, Zlo na Východě – se jistě se svou milou (ze zdrobnělinek vzniklou přezdívkou) Hansi Kněžourek jistě naučí žít, ba nakonec si ji oblíbí a najisto se nebude soudit jako pan Okamura. Oba totiž mají zcela rozdílný životní postoj. Tomio Okamura říká věci, které si myslí, Hansi Kněžourek deklamuje to, za co je placen…