Těžko říci, který ze dvou hřibů kolářů je pro hlavní město i republiku toxičtější. V žebříčku popularity si statečně konkurují jak Hřib, tak Kolář. Ovšem cíle nemají oba protagonisté trvalé politické agónie malé, jde o marginalizaci Prahy i České republiky jako hl. města státu i samotného státu. Primátor Hřib úspěšně zahání Prahu ze zřetele ekonomických investorů z Asie zejména snahou o vyhlášení kulturní i ekonomické války s Čínou, starosta Prahy 6 Kolář usiluje o totéž prostřednictvím regulérní politické války s Ruskem. Oběma se za pochvalného povykování mainstreamu a tzv. kulturní fronty daří.

Náplní práce primátora je hlavně vyhlášení války, třeba Číně...

Pirátský primátor Hřib začal naplňovat vize strany, za kterou kandidoval bezprostředně po volbách. Nijak zvlášť se neventilovalo v tisku, že místy tak trochu v přímém rozporu s předvolebními pirátskými sliby např. o transparentnosti fungování magistrátu.

Prvním „transparentním“ počinem patrně bylo Hřibem protlačené tajné hlasování o geologickém průzkumu plánované trasy D pražského metra, akce za bratru 1,5 miliardy Kč. Inu, což, když jde o prachy, že ano? Nyní dominuje mezi koaličními „spojenci“ za Piráty a TOP 09 rvačka o penězovod z Pražské plynárenské, též velmi ilustrativní příklad nové „morálky“, a „transparentnosti“, kdy je veřejnost krmena „ekonomickými“ nesmysly z formální slupky společnosti, jejíž skutečné zisky plynou bůhvíkam, zato náklady na provoz této Potěmkinovy vesnice si mohou nadále financovat daňoví poplatníci, tedy i ti mladí a „vzdělaní“ voliči obou politických subjektů.

Hřib se „dal“ i na zahhraničí. A to takovým humpoláckým způsobem, že mu může klidně závidět i Pocheho loutka na MZV, též populární politický slon v porcelánu – ministr Petříček.

Primátor Hřib totiž rozhodl, že „stát“ Praha „uzná“ Čínskou republiku známou jako Tchaj-van a připojil tak svůj pirátský pašalik k 17 světovým velmocem, které pseudostát uznávají, z nichž jedna je dokonce i v Evropě a má název Vatikán.

Jak jinak totiž vysvětlit pozvání tchajvanského předsedy kulturní  a hospodářské komory na primátorem organizované setkání diplomatů, proti čemuž oprávněně protestoval velvyslanec ČLR? Quazistát, jenž není zastoupen v žádné mezinárodní organizaci je pozvám dalším quazistátem Prahou, jakékoli (byť přeopatrně) formulované linie české zahraniční politiky jsou rozmetány, pan „ministr“ Petříček drží ústa a pasuje se na jakéhosi Hřibova dveřníka na MZV.

Následně jsou dále nežádáni pražští umělci na domluvená představení v Číně, politické škody jsou neuvěřitelné, zato však pirátská Praha je první, kdo se prezentuje takto mezinárodně stupidně. Tudíž je za potlesku bývalých anglických kolonizátorů a jejich tchaj-vanských pohrobků oslavována. Že politické vlaky světového dění mají dávno jiný směr, panu primátorovi vzdělávanému jak v Anglii, tak i na Tchaj-vanu uniká. Tak v tom teď žijeme „moudří“ pražští voliči...

Náplní práce starosty je také hlavně vyhlašování války, třeba Rusku...

Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář je též velmi vyvedeným hřibem kolářem. Když tedy magistrát válčí s Čínou, Šestka vyhlašuje válku Rusku! Bez rukavic, pěkně napřímo. Napřed starosta Kolář vysloví „pochopení“ pro vandaly, co po několikáté skandálně barvami poničí sochu maršála Koněva, vojevůdce, jenž osvobodil naše (dnes podivné) hlavní město. Potom, co občané se základními historickými vědomostmi a vědomím vlastní odpovědnosti sochu očistí, jsou lustrováni a je policií prověřováno, zda uvedením pomníku do důstojného stavu nezpůsobili Šestce „škodu“. No, prozatím byli propuštěni, ovšem starostenský vicišpán Kolář, vychovaný a vzdělaný v hoštaplersky rasistické antiruské (tedy antislovanské) rodince svého pantatínka Petra, se nevzdává.

Nechá sochu obšancovat změtí lešnenářských trubek s plachtou, čímž vzniká dehonestující maska zakrývající sochu generála tak, jako by šlo o nějakou nepříjemnou skládku materiálu. Prý aby bylo zamezeno ničení sochy. Odvážlivec Jiří Černohorský, jenž plastovou kutnu znevažující odkaz konce Druhé světové války osobně strhne je nejen lustrován, ale rovnou zatčen, i když později zase propuštěn.

Zatím, také již dlouho předtím, hřib kolář Kolář jdouc ve šlépějích svého tatínka hřiba koláře Koláře nedůstojně kšeftuje se sochou, nabízí ji k odběru Ruskému velvyslanectví i do soukromých sbírek, ačkoli k takovému kroku nemá ždádného práva. A zase beztrestně motá své hnidopyšské ego do zahraničních vztahů, jelikož takto bezpříkladně fackované Rusko jednoduše musí reagovat a české MZV pod „vedením“ politického komika bude zcela dle očekávání jen bezzubě tlachat. Jak Praze 6, tak i Petříčkově squadře totiž uniká, že i ve vztahu k Rusku politické vlaky rovněž nabírají jiný směr. Tedy v zemích (a městech), jimž šéfují ti, co politice aspoň trochu rozumí.

Co však očekávat od chlapečka, jenž byl vzdělán svým otcem v duchu, že Rusové do Evropy nepatří, že „jsou jiní“, jak „vysvětloval“ pantáta Petr Kolář, bývalý velvyslanec ČR v Rusku a současný spolupracovník pornoherce Jakuba Jandy z think tanku příznačného jména Evropské hodnoty.

Tyto „hodnoty“ má hluboce vštípeny i starosta Ondřej Kolář, poněvadž proslul i tím, že svou předvolební kampaň vedl za obecní peníze v „hodnotovém“ magazínu Palyboy, kde s ním byl za 50 000 Kč z šestkového rozpočtu zveřejněn rozhovor.

Vedení hlavního města i jeho jednotlivých částí se dostává čím dál tím víc do rukou pornopolitické scény, ambicí Prahy je pak už jen jediná meta. Sice ta, aby se pod vedením svých osvícených konšelů stala hlavním světovým městem porna. A daří se jí. Stačí snad už jen málo. Jen co Koněvovu třídu na trojce přejmenují na Prague Pride...

Svatopluk Otava