Už hlavní strana velela návštěvníkovi listů zpozornět. Titulní fotografie totiž zcela neočekávaně nezobrazovala žádnou karikaturu premiéra Babiše, ale jen podobenku ministra Staňka. To je hodno zmínky pouze kvůli oné šokující změně, již pravidelný konzument nemohl předpokládat, nikoli kvůli obsahu, kde se pan redaktor Sezemský klopotně zabýval jakýmsi pokusem o „vysvětlení“ vynucené rezignace ministra kultury. Prý vlastně až jeho jakési zrady domovské ČSSD. Ne, ne, nebudeme se zabývat okurkovým evergreenem politikářského sucha České vlády, tomu je věnováno dost prostoru „veřejněprávního“, soukromě mainstreamového, snad i kosmického. Jiný novinářský obr včera na stránkách Fóra 24 nezklamal. A sice, zasvěcenci tipují správně, pan píšící zběhlý kněžík Jan Jandourek.

„Úslužný politruk, pardon, politolog Zbořil, hájí řeči Benešové o odposleších“

Takto přesně nazval pan Jandourek své včerejší svěží dílko, v němž se odvážně pustil do kritiky komentářů pana Zdeňka Zbořila k současné vnitropolitické situaci v České republice. No tak, spolužák spoluzběhlého klerika a nezapomenutelného bývalého ministra kultury Daniela Hermana nezná malých cílů. Pustit se do hodnotícího textu brilantních závěrů nestora české politologie, to chce opravdovou „pevnost v kramflecích“. Jak se mu to zdařilo? Podívejme se.

„Ještě že máme ta média, kterým nikdo „neříká, co si mají myslet“, třeba Parlamentní listy, jejich klony a sourozence. Následkem je, že když jim to někdo aspoň neřekne, nemyslí vůbec.“

Po pravdě, co s takovým textem? Že jde patrně o podivuhodný způsob odsudku práce redakce Parlamentních listů, to se dá jaksi vytušit. V té první větě. Vytušit, nikoli snad pochopit. Ale ta druhá? „Následkem (čeho následkem...?) je, že když jim to (co vlastně...?) někdo aspoň neřekne, nemyslí vůbec.“ (Kdo nemyslí? Redaktoři? Čtenáři?) Také cítíte tu sílu slova a sdělnost pana Jandourka? A nebo vám hříšně připadá, že veškerou eruptivní energii tak nějak vypiplal hned v titulku, jenž prakticky znamená i myšlenkový obsah mnoha dále popsaných odstavců? A kde pisatel pohýřil nejen s interpunkcí, ale i se vším, co se mu toho dne vynořilo v (chorobou?) trochu znavené mysli? Pojďme dál...

Aplikace jedině kvalitativně...?!

„Pokud je politilogie věda (zvláštní, pan Jandourek teprve objevuje dané), přistoupil k její aplikaci na poměry Zbořil hodně „kvalitativně“, abychom to řekli jemně.“ Ufff...! „...aplikace na poměry... Jaké poměry...? A „...hodně „kvalitativně...“ copak panu Jandourkovi nepřekáží, že hutnost jeho velkých myšlenek může někomu přijít až málo srozumitelná? Nepřekáží. Sledujme:

„Nehorázný výrok ministryně spravedlnosti (!)Marie Benešové, že zná své oponenty z odposlechů se mu zdá zcela v pořádku.“ A proč ne? Pan Zbořil uvádí, že prostě paní ministryně sdělila svou zkušenost s některými svými kritiky z nařízených odposlechů, nic neprozradila, zůstala jen u tohoto konstatování. A je nehorázností říci, že dost vím o zákulisí politických her bez toho, abych kohokoli jmenoval, a nebo spíš ony nevyslovené pikantérie o způsobech, jak se nejlépe tvoří fake news, dehonestují političtí protivníci či úkolují např. „naši bastardi“ z řad žurnalistických žoldáčků? Zkraťme to. Panu Jandourkovi připadá nehorázné, že paní ministryně ví... A v dalších odstavcích vyrazil bránit kammeradenschreibera Alexandra Mitrofanova.

My víme, že oni vědí, že víme, že něco vědí. Jenom nevíme,jestli vědí, že to víme...

Píše: “Otřel se (Zdeněk Zbořil) o komentátora Alexandra Mitrofanova, kterému se Benešová nějak nezdá (hlubokomyslný obrat), a Zbořil pak tvrdí: “Asi paní Benešová ví, o čem mluví. Skandály s odposlechy trvají už nejméně dvě desetiletí a někteří novináři by si měli vzpomenout, ke kterým a jak se dostali oni. Paní ministryně jen řekla, že o nich ví, nic neprozradila, na rozdíl od kolegů pana Mitrofanova.“

A co vlastně může na tak lapidárním popsání skutečnosti vadit panu Jandourkovi? Následující...
Zbořil by měl vědět, že tohle je argumentační faul jak z učebnice. Někteří novináři zveřejnili odposlechy, Mitrofanov je novinář, tak v tom nejspíš jede taky. Jistě, někteří tatínkové uneužívají dcery, pan XY je tatínek, tak nejspíš taky zneužívá dceru.

Jandourek místy lepší Haška...? (Byl snad zneužívaný...?)

Tak tedy takový slovní oslí můstek by nevymyslel ani Jaroslav Hašek a ten se humorem zabýval na (pan Jandourek promine) kvalitativně vyšší rovině než páně Zbořilův zbožný kritik. Kdepak Zdeněk Zbořil tvrdí, že Alexandr Mitrofanov zveřejnil nějaké odposlechy? Výslovně je uvedeno, že vzpomínat by měli kolegové pana Mitrofanova. Vlastně – tu myšlenku, že Mitrofanov v čemsi „jede“ nakonec přece použil pan Jan Jandourek. Mimoděk? Něco ví? V něčem jede? Jedou v tom spolu?..., tak by se dalo pokračovat, použil-li by hodnotitel psaných veseloher pana Jandourka jeho myšlenkové postupy. (Chuděrky dcery pana Jandourka, jsou-li jaké...?)

No, jde to pak ve stejně kvalitním stylistickém, obsahovém a myšlenkovém duchu ještě docela dost odstavců. Ale víte co? Občas se pak můžete cítit trochu vyčerpaně. Ono totiž nechat tvořit humor inkluzivně, tedy zaměstnávat poněkud postižené na místech redaktorů, to chce pevnou ideu, nervy a spoustu dobré (lepšo)vůle.

Třikrát sláva inkluzivnímu webu!

Takový drobný píšící clericus, malý böhmische Kapistřánek, to sice spolehlivě pobaví, ale marná sláva – někdy je ten pan Jandourek až moc velký intelektuál, obyčejný čtenář mu pak třeba nestačí a místo smíchu se nad jeho řádky může i rozeštkát, někdy též bojovat až s nauseou.

Ale děkujeme pane šéfredaktore Šafře! Vaše redakce je ostrovem svobody vyjadřování skutečně srandovních lidiček. Možná ta dílka mohou být materiálem pro zajímavý seriál, co myslíte...?