Nadšení polské reprezentace však skutečně nemusí sdílet sousední země, dokonce snad ani celá polská veřejnost.

„Velmoc“ Polsko?

Vůbec to není historicky poprvé, kdy se polská vrchnost rozhodla „napomáhat dějinám“ a řinčet zbraněmi v přesvědční o vyjímečnosti a vyvolenosti Polského národa, jemuž se prostě musí dostat uznání v jeho poněkud lokálně velmocenských ambicích.

Výsledky byly místy územně pozoruhodné (nevíce asi za dob Polsko-Litevské unie), leč vždy provázeny potoky zbytečně prolité krve a žalostně dočasné.

Pro kteréhokoli průměrně vzdělaného občana některého ze současných polských sousedů, jenž není opravdu kovaným badatelem polonistou, musí být obtížné si vybavit, v jakýchže zvláštně roztěkaných hranicích se hrdí Poláci pohybovali v posledních staletích.

Půtky, které vedli se všemi svými sousedy se jistě z velké části dají ospravedlnit bojem národa za samostatnost,. Koneckonců jsme se jako Češi s Poláky občas pošavlovali i my, a to se traduje, že vlastně jako jejich jediný soused máme s nimi historicky i dnes docela dobré vztahy

S kýmkoliv proti komukoliv...

Ale stejně. Ten specificky polský talent harašit brní v nevhodnou dobu na nevhodném místě může připadat někomu až úžasný. A naopak – když hrozí, že to nevyjde, dá se přece i couvnout.
Ať ale nezabíháme příliš daleko. Československo-Polské škorpení o pár chalup na Těšínsku bylo zbytečné a přesto   měli po První světové válce bojechtiví severní sousedé, jejichž vlastní hranice ještě nebyla kompletně uznána potřebu tasit, a to zrovna na tom kousku země, kde již měla být práce pouze pro geodety. Nu což, s překvapením zjistili, že dostali trochu napráskáno a svých jižních plánů se zřekli.

Hitlerův režim byl mnoha polským „elitám“ hlavně svými projevy antisemitismu a antirusismu vlastně sympatický, země v té době rozhodně nepatřila k demokraciím ani vzdáleně. Nicméně, když došlo na likvidaci Československa a zoufalá československá generalita prostřednictvím politických kanálů nabízela výborné československé zbraně Polákům jen za odvoz, aby aspoň oni měli možnost pádné odpovědí Němcům při plánované agresi na východ, o níž nebylo pochyb a nechtěl ji vidět pouze Nevil Chamberlain (a Poláci), byli jsme odmítnuti. Zřejmě si někdo vzpomněl na těšínské chalupy. K velké radosti generála Guderiana, jenž pak s převážně tehdy československými tanky Polsko v několika týdnech rozjezdil.

Ne, nejde o nepodložené výlevy zaujatého československého arbitra, užitá fakta byla publikována polskými autory a polskými zdroji např. ve špionážní literatuře faktu jménem Pátá kolona v Bristolu. Jen pro pořádek.

…tak proč ne s lupiči i proti sobě?

O dnešním světě, jeho politické nestabilitě a krůčcích ke katastrofě netřeba mnoho uvádět. Respektive – bylo to na knihu. Vlastně na x dílů takové knihy, mnoho svazků.

A přesto Poláci právě v době, kdy se evidentně franko-germánský živel opět šikuje k oblíbené „civilizační“ a „hodnotové“ misi historicky nazývané Drang nach Osten, v době, kdy nám pod lživými záminkami slibovali západní „demokraté“ rovné podmínky, rovných partnerů ve vzájemně výhodné organizaci spolupráce, v době, kdy nám už veškeré národní bohatství díky našim národním kolaborantům ukradli, prostě se naši severní bratři rozhodli zase vsadit na válečného koně (osla spíše!) a zvou si arogantní partu romantizovaných, po zuby ozbrojených butchů a sundanců „na věčné časy a nikdy jinak“. Zkrátka, jejich sen o americké základně se může splnit.

Proti Rusku vše dovoleno?

Od rozpadu SSSR tisíckrát znovu a znovu podvedení a podvádění Rusové, co si dnes klidně mohou nechat podepisovat do památníků nejen sliby o nešíření NATO na východ, ale i autogramy amerických hrdlořezů soukromě najímaných band typu Blackwater,  které mají dnes už za humny dobaských dvorků, budou asi dělat co? Řeknou snad nějakými oficiálními kanály, že je „vsjó charašó“ a že příští parta amerických cowboys si může zařídit camp přímo v Moskvě a že jim místní ještě rádi budou čistit kvéry? Očekává snad někdo (možná krom některých Poláků) takový scénář?

Nebo je pravděpodobnější, že např. mluvčí ruského ministrestva zahraničí Maria Zacharovová oficiální reakci ruských politiků shrne do nějakého lapidárního formátu, jako třeba: „My si myslíme, že naši partneři z NATO udělali chybu.“ V tom prohlášení už však nebude, že na nějaké klávesnici přeprogramoval nějaký ruský vojenský inženýr pár letových tras raket s jadernými zbraněmi a budoucnost Polska i jeho nejbližších sousedů bude už jen plně v rukou (možná) zfetovaného amerického generála nikoli nejvyšší hodnosti, který se jendou rozhodne spáchat společnou sebevraždu „západních hodnot“, protože mu to přijde jako dobrý nápad.

Hm..., co bude asi pravděpodobnější...?

Jistá naděje ovšem je. Totiž v tom, že to všechno slíbil Doník Andymu (polskému). A některá polská média už jaksi žasnou nad tím, že výstavba věčné báze a budoucí výživa chrabrých dragons bude cele v ruce polských daňových poplatníků a – a to jako fakt? Fakt na furt? No, Doník je kšeftman, ale občas i ukrutná slibotechna. Taková echt holywoodská. Naštěstí... (pro svět...).