Zatímco si OSN pochvaluje, že současné příměří v Sýrii pod patronátem Ruska a Turecka „drží lépe než ta předchozí“, spolupráce obou zemí pomohla osvobození východního Aleppa při co nejmenším počtu civilních obětí a že jediným, kdo „kazí hru“, je syrská odnož Al Kajdy, samotné Turecko se se svou „syrskou politikou“ dostalo do slepé uličky. Turecký prezident Recep Erdogan před pár dny navštívil státy Perského zálivu, kde před blížícím se referendem o posílení svých pravomocí zkoušel zlepšit zhoršující se ekonomickou situaci své země žádostmi o větší investice. Krátce předtím prohlásil, že Al Báb, bašta Daeše kousek od Aleppa, „bude co nevidět dobyt“ a po něm budou následovat Rakká a Manbídž. Do Perského zálivu pak s sebou vzal náčelníka generálního štábu Hulusiho Akara, který rovnou oznámil, že „operace v Al Bábu skončila“. Míněno úspěšně pro Turecko, tedy porážkou Daeše, přičemž „ve městě vládne klid a turecké tanky hlídkují v ulicích“.  

Takový výklad nicméně podle všeho naplňuje definici fake news. Zatímco Rusko prý zabránilo syrské armádě, která Al Báb uzavřela od jihu, aby vstoupila do bojů s „tureckými“ džihádisty ze Svobodné syrské armády (FSA) tvořící předvoj tureckých jednotek, s osvobozováním Al Bábu (10 kilometrů od Aleppa a 30 kilometrů od turecké hranice) to nebude až tak „horké“. Turecké jednotky postupující od severu byly totiž podle zpráv „z terénu“ od města vytlačeny a přinejmenším 90 procent města stále ovládá Daeš.

Turecko zahájilo svou „Operaci Štít Eufratu“ před půl rokem. Chtělo zabránit syrským Kurdům, aby vytvořili souvislý koridor svých území podél turecké hranice i západně od Eufratu. Erdoganovo Turecko nejenže vnímá Kurdy jako „teroristy“, ale současně by rozšířením jejich oblastí adekvátně poklesl možný vliv Turecka na vývoj situace v Sýrii. Pro přijatelnější image celé operace přibyla ještě formulka o boji proti Daeši, k čemuž Turecko „přesměrovalo“ některé džihádistické a rebelské skupiny, které ještě bojovaly proti Asadovu režimu, přičemž je ironií, že se sama Ankara nemůže spoléhat na jejich poslušnost. Nespolehlivost bojovníků FSA, kteří jako ze všeho nejvíc jen mrhali municí, následně přiměla velení turecké armády vyslat do bojů tři tisíce vlastních vojáků, k nimž má nyní přibýt dalších pět tisíc. Podle Erdogana mají na severu Sýrie vzniknout tři turecké vojenské základny, „bezpečné zóny“, o nichž mluví Donald Trump, kde bude na pořádek dohlížet „národní armáda“ složená z pestré směsice džihádistických a rebelských skupin, která ale existuje nejspíš jen v Erdoganových snech, neboť podle expertů tato rozhádaná a výbušná „síla“ není s to zajistit bezpečnost ani na osvobozených územích.