Palestina prostřednictvím Jordánska v týdnu Radě bezpečnosti OSN k případnému hlasování předložila rezoluci, která předpokládá stažení izraelských okupačních sil z palestinských území nejpozději do konce roku 2017. Spojené státy po týdnech váhání oznámily, že rezoluci budou vetovat. „Není to nic, co bychom podpořili,“ prohlásila mluvčí ministerstva zahraničí USA Jen Psakiová, aniž by vysvětlila, co konkrétně USA na rezoluci, která má podporu Ligy arabských států, považují za nepřijatelné.   

Celá kauza tím ovšem nekončí, protože aktuálně mají Palestinci podporu přinejmenším Evropského parlamentu, který – poměrem hlasů 498 PRO ku 88 PROTI (a dalších 111 europoslanců se zdrželo nebo nebylo přítomno) -- „v principu“ podpořil uznání palestinského státu a řešení konfliktu na principu dvou států. Neschválil nicméně návrh zelených, socialistů a radikální levice, kteří požadovali okamžité a přímé uznání Palestinského státu. Není navíc zatím jasné, jak se k hlasování europarlamentu postaví Evropská komise, neboť v týdnu se v bruselském přístupu k Palestině zrodil příznačný precedens: unijní soud -- k velkému rozhořčení izraelského premiéra Benjamina Netanjahua -- nařídil vyškrtnout palestinský Hamas ze seznamu teroristických organizací, ale Komise trvá na tom, že pro ni Hamas teroristickou organizací bude i nadále. Soud přitom konstatoval, že zařazení Hamasu na seznam bylo podloženo spíš informacemi z médií, než skutečnými analýzami. (Sám Hamas – bez ohledu na toto nezpochybnitelné „diplomatické“ vítězství v Evropě – zase trvá na tom, že pojem „terorismus“ není definován na základě mezinárodního konsensu a Západ ho zneužívá pro obhajobu svých politických cílů.)

Valné shromáždění OSN před dvěma lety povýšilo status Palestiny na nečlenský pozorovatelský stát (přičemž proti tehdy kromě USA a Izraele hlasovaly jen Kanada, Marshallovy ostrovy, Mikronésie, Nauru, Palau, Panama a s nimi i Česká republika jako jediný člen EU). ČR přitom patří k osmi členům EU (Bulharsko, Kypr, Maďarsko, Malta, Polsko, Rumunsko a Slovensko), které palestinský stát uznaly, což platí i pro dalších 11 evropských nebo za evropské považovaných zemí (Albánie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Bosna a Hercegovina, Gruzie, Island, Černá Hora, Rusko, Srbsko, Turecko a Ukrajina). K nim koncem října přibylo Švédsko, na počátku prosince belgická vláda oznámila připravenost uznat Palestinu „v pravou chvíli“, přičemž pro uznání mezitím hlasovaly také Dolní sněmovna britského parlamentu (274 hlasů proti 12), francouzský parlament (339 proti 151) a senát (154 proti 146), irský parlament (jednohlasně v obou komorách), portugalský parlament (203 proti 9) a také španělský (319 proti 2). Rezoluce těchto parlamentů nejsou pro konkrétní vlády závazné, a tak je lze do značné míry považovat spíš za symbolický krok, nicméně na druhou stranu odrážejí sílící změnu evropských postojů k izraelsko-palestinskému konfliktu. Do tohoto kontextu přitom zapadají i výsledky ženevské konference, která zopakovala, že Izrael se na okupovaných územích musí řídit čtvrtou ženevskou konvencí.

Ačkoli tedy reakce Bruselu na hlasování europarlamentu či na předloženou palestinskou rezoluci není zatím zřejmá, iniciativy se chápou unijní lídři Německo, Británie a Francie. Paříž s palestinskou stranou dojednala kompromisní návrh rezoluce, který namísto jasně časově vymezeného odchodu izraelské armády počítá s pokračujícími, ale časově vymezenými „mírovými rozhovory“, což je cosi, co se bude Spojeným státům vetovat mnohem komplikovaněji. Jen Psakiová už podle očekávání konstatovala, že nezná reakci Bílého domu na tuto rezoluci, dodala ale, že není jisté, zda se vůbec dostane až k hlasování.  

Izrael nicméně obě rezoluce pobouřily stejně, přičemž ministr pro strategické otázky Juval Steinitz snahu o ukončení okupace označil za „válečný akt“ proti Izraeli.

Al Monitor nicméně připomíná, že mlčení Bruselu a veto USA přitom nemusejí být jen projevem obecných proizraelských postojů (zvláště v době, kdy vztahy mezi Netanjahuem a Bílým domem jsou víc než napjaté), jako spíš obavou, aby zvýšený politický tlak na Izrael před předčasnými volbami naplánovanými na příští březen ještě víc neposílil krajní pravici a nevynesl k moci někoho, kdo by byl v čele Izraele ještě „horší“ než je současný premiér Netanjahu. To by totiž ve finále celou situace jen ještě více zkomplikovalo, přičemž vše je složitější už nyní, kdy Netanjahua znovu za premiéra nechce většina Izraelců. Na druhou stranu jsou USA i EU prý připraveny do izraelských voleb ostře kritizovat jakékoli další zábory palestinských území, a to až k přijímání rezolucí Rady bezpečnosti OSN, které by USA nevetovaly.

Bývalý americký velvyslanec v Egyptě a Izraeli Dan Kurtzer k aktuální situaci podotýká, že je to poprvé, kdy se iniciativy na půdě OSN chápou sami Palestinci, přestávají být pouhým „objektem“ a nečekají, až pro ně někdo něco vymyslí. Dodává ale, že bez kontroly území, skutečných mírových rozhovorů a dalších kroků „přímo v terénu“ není velká šance na změnu reality: „Představme si, že francouzsko-palestinská rezoluce v Radě bezpečnosti OSN opravdu projde. A co dál?“

Zatím není jasné, kdy se o obou rezolucích bude na půdě OSN hlasovat a jordánský vyslanec konstatoval: „Potrvá to.“

A stručně z regionu:

-- Ačkoli říjnová mezinárodní dárcovská konference v Káhiře slíbila poskytnout na rekonstrukci Izraelem zničené Gazy 5,4 miliardy dolarů, dosud do pásma doputovala jen asi dvě procenta z této sumy. Izrael prý už mezitím zvažuje další agresi do zablokovaného pásma.

-- Valné shromáždění OSN vyzvalo Izrael, aby vyplatil Libanonu 856,4 milionu dolarů za škody napáchané v rámci agrese z roku 2006. Proti hlasovaly jen Izrael, USA, Kanada, Austrálie, Mikronésie a Marshallovy ostrovy.  

-- Před vojenskými soudy v Egyptě od loňského října stanulo přes osm set civilistů, konstatuje HRW. Při protestech po loňském svržení muslimskobratrské vlády Muhammada Mursího bylo zatčeno asi 12 800 lidí. Prezident Sísí si stále udržuje popularitu nad 80 procenty, mírně ale klesá počet těch, kteří jsou s jeho vládou „plně spokojení“. Egypt převzal od USA deset bitevních vrtulníků Apache.

-- V poslední dekádě Mubarakovy diktatury bylo z Egypta ilegálně vyvedeno přes 38 miliard dolarů.

-- Libanon podepsal memorandum o porozumění s latinskoamerickou organizací volného obchodu Mercosur, v jehož členských státech žije třikrát víc Libanonců než v Libanonu.

-- S odkazem na snahu nepoškodit pokračující jednání s Íránem USA znovu odložily zveřejnění analýzy převratu, jímž CIA v roce 1953 svrhla íránskou vládu premiéra Mossadeka. Účast CIA v puči USA už přiznávají oficiálně.

-- Nová analýza CIA přiznává, že americký program náletů bezpilotníků a zabíjení vybraných „teroristických subjektů“ je kontraproduktivní, protože ve skutečnosti jen „může navyšovat“ podporu skupinám, na něž USA cílí.

-- Halasně proklamovaná válka „velké koalice“ v čele s USA proti Islámskému státu prakticky utichla, neboť spojenci už v posledním měsíci nepodnikají skoro žádné nálety. Na vině je prý „nedostatek cílů“.

-- Podle irácké vlády své nálety na IS nabízí Čína, která vlastní podíly v největších iráckých ropných polích.

-- Většinu obětí v syrské válce – více než 120 tisíc z celkem 190 tisíc -- tvoří vládní vojáci a členové provládních milicí, konstatuje exilová Syrská observatoř pro lidská práva.

-- Írán už od roku 1996 opakovaně Austrálii žádal o vydání Mana Harona Monise, který minulý týden zajal rukojmí v sydneyské kavárně. Ve své vlasti byl stíhán za zpronevěru. Austrálie íránské žádosti vždy odmítala s tím, že Monis je politický uprchlík.

A trochu optimistické muziky na závěr: Khaled: C'est la vie

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami