Není jasné, proč se o víkendu ve švýcarském Lausanne ministři zahraničí Ruska, USA, Turecka, Íránu, Saúdské Arábie a Kataru – a bez Sýrie – vlastně scházeli. Americká strana dopředu varovala, že neočekává žádné „průlomy“, a ruský prezident Putin krátce předtím v rozhovoru pro francouzskou televizi TF1 nezvykle otevřeně pohovořil o amerických kontaktech se syrskou frančízou Al Kajdy, kterou prý chce Washington využít k boji proti Asadovu režimu, nebo o hodinu trvajícím náletu amerických letadel na syrskou vojenskou základnu v tandemu s pozemní operací Daeše. Ve výsledku tak rozhovory ve Švýcarsku skončily už po pár hodinách a šéfové diplomacií Ruska a USA spolu „věcně“ hovořili celých 40 minut. Prý zazněly jakési tajemné „nové nápady“, o nichž se (možná) bude jednat dál, prý se všichni shodli, že o budoucnosti Sýrie si mají rozhodovat sami Syřané, ale zcela jistě se už neshodli na tom, kdo a koho považuje za onoho „oprávněného“ Syřana, tedy zda někoho z Damašku nebo někoho z Al Kajdy.

Nula tedy od nuly pošla. Světlejší výjimkou se podle všeho stal návrh vyslance OSN Staffana de Mistury na otevření humanitárního koridoru, jímž by z východního Aleppa mohli vyjít všichni džihádisté, včetně bojovníků Al Kajdy, a to na rozdíl od jiných oblastí i se zbraněmi. Rusko tuto akci, která by se vztahovala i na civilní obyvatele, podpořilo, mlčení Turecka a Íránu, dalších významných hráčů v dané oblasti, lze chápat jako souhlas, OSN příslušný koridor dokonce i otevřela, načež Rusko dnes nečekaně oznámilo počátek dvoudenního zastavení náletů. Po prvních zprávách o skupinách ochotných kapitulovat se ale zdá, že „tvrdé jádro“ džihádu ve východním Aleppu všechny nabídky znovu odmítne, neboť je rozhodnuto bojovat do konce – a tak bude zničeno.

S velkou pravděpodobností bude totéž platit i pro civilisty, protože džihád je odejít nenechá. „Ve většině oblastí Sýrie a Iráku rebelové nechtějí pouštět civilisty, protože jim slouží jako lidské štíty,“ připomíná The Independent. „V některých případech jim v odchodu brání silou a ti, kterým se odejít podařilo, museli zaplatit velké úplatky, jak se to stávalo v posledních měsících v Mosulu nebo Rakká. Organizovaný odsun civilistů z východního Aleppa pod dozorem OSN by mohl být nejlepším řešením pro civilisty, kteří tam ještě jsou, ale kolaps rusko-amerických jednání o příměří ukazuje, jak složité by bylo odsun zorganizovat.“

Trocha nejistých čísel

Mimochodem, Martin Chulov z The Guardian po další návštěvě Aleppa před pár dny zopakoval svůj loňský odhad, podle něhož ve východních čtvrtích přežívá „jen“ asi 40 tisíc civilistů, a nikoli neustále opakovaný čtvrtmilion, což více méně odpovídá i odhadům Damašku, který uvádí číslo do 60 tisíc. A druhé „mimochodem“, Staffan de Mistura, který ještě před nedávnem konstatoval, že většinu džihádistů ve východním Aleppu tvoří bojovníci Al Kajdy, jíž ostatní skupiny svěřily centrální velení, nyní tvrdí, že kajdistů je tam jen asi 900, což prý značí asi 10 procent všech rebelů. A Reuter´s s odvoláním na americké „diplomatické zdroje“ mluví o dvou stech a možná jen o stovce kajdistů, možná jen o jejich „symbolické přítomnosti“. Podobné informace mají podle všeho prokázat nehumánnost ruských náletů a Al Kajdu zachránit. Jak poznamenal Michael Dougherty, komentátor The Week: „Co kdybych vám v roce 2001 řekl, že o 15 let později budou USA naštvané, že Rusové bombardují jejich spojence, Al Kajdu?“

Nicméně, otázku počtu obyvatel východního Aleppa i tamních džihádistů lze možná odvodit na příkladu měst, v nichž se už džihád vzdal. Třeba v Daráji jižně od Damašku před válkou žilo asi 80 tisíc lidí a OSN jejich počet – během vládního obklíčení města – odhadovala v rozmezí několika desítek tisíc až po osm tisíc. Když se rebelové, kteří přiznávali, že bez zahraniční pomoci by tak dlouho nevydrželi, letos v létě vzdali, vládní armáda očekávala, že z Daráji vyjde asi 800 až 1200 ozbrojenců a asi 4000 civilistů, nakonec ale vyšlo jen asi 700 ozbrojenců a necelých dva tisíc civilistů. Podobně se mají odhady k realitě i v dalších oblastech Sýrie. A pokud Staffan da Mistura mluví o přibližně devíti tisících ozbrojencích, na něž v reálu v průměru připadnou tři až čtyři civilisté (tedy nejspíš jejich rodiny), jsme zase u toho, že ve východním Aleppu může být asi 40 tisíc lidí.