…skupina šestadvaceti příslušníků katarské panovnické rodiny (a dvou Saúdů), kteří si před šestnácti měsíci, válka neválka, vyrazili do irácké divočiny na ilegální lov vzácných sokolů, neb sokolnictví je v Perském zálivu zábavou králů. A byli zajati a uvězněni jako rukojmí. Kým? Na to se názory rozcházejí – v oblasti působí oddíly Islámského státu a dalších sunnitských teroristických skupin, pestrá škála šíitských milicí, ať už z Iráku, Íránu nebo až z Libanonu, o lokálních klanových ozbrojených skupinách ani nemluvě. Například britský Guardian má ale za to, že Katařany držela irácká šíitská skupina Katáíb Hizballáh. Prokázané to sice nijak není, ale smysl by to dávalo – už dlouho se totiž spekuluje o tom, že únos byl motivován čistě politicky, a to především kvůli roli Kataru při financování a podpoře sunnitských teroristů v Iráku a Sýrii.

Dlouho se jako by nic nedělo a veškerá případná utajovaná vyjednávání žádný výsledek nepřinášela, až se do věci někdy před pěti měsíci vložily Katar a Írán se svými „proxy“ silami. A původní prosté osvobození vězněných feudálů se při jednáních v katarském Dauhá proměnilo v komplexní „kulový blesk“. Podle AP Katar vyplatil desítky milionů dolarů jak šíitským skupinám, tak i jejich nepřátelům, sunnitským syrským teroristům z Ahrár aš Šám, takto spojencům Al Kajdy. Další zdroje mluví o tom, že současně s propuštěním Katařanů byly ze syrských věznic propuštěny stovky vězňů a spolu s nimi měli na svobodu vyjít i šíitští bojovníci, které v Sýrii držel tamní sunnitský džihád. A všem těmto „směnám“ vévodila dohoda o evakuaci sunnitských džihádistů ze Zabadání a Madáji ležících západně od Damašku výměnou za propuštění obyvatel šíitských měst Fuá a Kifrája z Al Kajdou obležené provincie Idlíb. Do povědomí široké veřejnosti vstoupila ve chvíli, kdy sebevražedný terorista ještě na kajdistickém území zaútočil na kolonu evakuačních autobusů a zmasakroval přes 120 lidí, přičemž asi polovina obětí byly děti…

A když už všechny tyto dohody byly v chodu, přistál na bagdádském letišti katarský letoun s podivnými balíky, v nichž bylo objeveno 500 milionů dolarů. Podle The Independent je to možná největší výkupné v dějinách, které ale nyní (k nezměrnému katarskému údivu) zabavila irácká vláda, která – jistě společně s tou syrskou – celému vyjednávání přihlížela. Není přitom pochyb, že se příslušné milice, ve skutečnosti ovšem menší armády, o „své“ peníze, zcela jistě „přihlásí“, a irácká vláda na hliněných nohou bude mít existenciální problém…

Unikátní případ nabízí unikátní pohled na zákulisní chod Blízkého východu, nicméně síť nepřehledných vazeb, které svazují válku v Sýrii a v Iráku a udržují je v chodu, je ale mnohem složitější. V kostce:

– Ona půlmiliarda dolarů je jen „třešničkou“ na už vyplacených desítkách milionů, které v rámci vyjednávání skončily i u Ahrár aš Šám, spojenců Al Kajdy. Ahrár aš Šám byli za Obamy "umírnění" džihádisté, zatímco Al Kajdu u Hillary Clintonové kdysi, bez ohledu na 11. září, považovali za americké spojence v Sýrii. A lídr Al Kajdy nyní upozorňuje své bojovníky, aby se v Sýrii připravili na dlouhou „guerillovou válku“. K tomu v rámci blízkovýchodního matrixu prý aktuálně vede rozhovory o spojení s Islámským státem a nabízí spolupráci saúdským invazním jednotkám v Jemenu, zatímco další džihádisté mezi sebou už několik dní bojují na východě provincie Damašek...