Koncem loňského roku nevypočitatelný saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán rozjel jednu ze svých neuvěřitelných akcí – v rijádském hotelu Ritz-Carlton fakticky uvěznil nejen libanonského premiéra Rafíka Harírího, ale i nejbohatší muže svého království, kteří se pak museli na svobodu vykoupit výměnou za stovky miliard dolarů. Byl mezi nimi i miliardářský princ Al Valíd bin Talál, tehdy ještě šestý nejbohatší muž planety. Dodnes se sice jen spekuluje o tom, kolik musel za propuštění zaplatit, ale letos v březnu v každém případě vypadl ze seznamu světových miliardářů. Někdy v té době se přitom ale zjistilo, že musel svým syrským obchodním partnerům odprodat i většinový podíl v damašském hotelu Four Seasons, který jinak i během války snáší „zlatá vejce“, neboť hostí lukrativní humanitární a jiný „výsadek“ Organizace spojených národů. Jinými slovy, zatímco část saúdské rodiny udržovala syrskou válku v chodu financováním teroristů z Daeše, Al Kajdy a dalších „hardcore“ džihádistických skupin, jiní princové s Damaškem udržovali bezproblémové obchodní vztahy. Nebo jinak, syrské elity ve své flexibilitě neznají hranic, neboť jsou „naprosto bezohlední kšeftsmani“, jak před časem v rozhovoru pro Literárky konstatoval přední český expert na Blízký východ Petr Pelikán.

Vzpomněla jsem si na to, když se na nedávném Valném shromáždění OSN syrský ministr zahraničí Valíd Mualím přátelsky setkal se svým bahrajnským kolegou Chalífou Ahmadem Chalífou. Sadská Arábie už krátce po propuknutí války v Sýrii nechala vyloučit Damašek z Ligy arabských států a zaujala otevřeně nepřátelský postoj. Určité kontakty s monarchiemi Perského zálivu Sýrie udržovala prostřednictvím Ománu, který pro změnu tradičně „vyčníval“ svými až „disidentsky“ přátelskými vazbami s Íránem. Bahrajn je ale brutální a nefalšovaný „zadní dvorek“ Saúdů, který bez pokynu z Rijádu neudělá ani krok, a tak bylo víc než překvapivé, když Bahrajňan zahovořil o přátelství s „bratrským arabským národem“ Sýrie. A prohlásil doslova: „Syrská vláda je vládou Sýrie, řídí Sýrii. Spolupracujeme se státy, s nimiž nemusíme souhlasit, a nespolupracujeme s těmi, kdo chtějí tyto státy zničit.“

To už měl za sebou návštěvu v Damašku zástupce Spojených arabských emirátů, které během války rovněž podporovaly radikální džihád, načež Bašár Asad – během války vůbec poprvé – poskytl rozhovor deníku z oblasti Perského zálivu, kuvajtskému Al Šahíd. „Co se týče arabských zemí, panuje mezi námi velké porozumění,“ prohlásil mimo jiné. „A mnohé západní země plánují opětovné otevření svých ambasád v Damašku. Západní a arabské delegace už začaly jezdit do Sýrie, aby připravily návrat, ať už diplomatický, ekonomický nebo průmyslový.“ Kuvajtský list pro změnu vychválil Asadovu „obranu svého lidu“ a v jedné z tamních televizí dokonce zazněla výzva, aby se lidé přestali dívat na „kanály, které o Sýrii lžou“, protože v Damašku je bezpečno, a každý by si tam měl zajet, aby se o tom přesvědčil sám…