Na počátku byl „chemický útok“. No dobře, na skutečném počátku byla snaha USA, Izraele a Perského zálivu svrhnout Asadův režim v Sýrii, jak dokládají e-maily z časů Hillary Clintonové, ale to teď nechme stranou. A vlastně na počátku nynější kapitoly války byla syrská a ruská ofenzíva proti Východní Ghútě, poslední významné baště džihádu u Damašku, která byla z hlediska „měničů režimů“ současně i poslední, byť už jen teoretickou nadějí na prosazení prapůvodních cílů. Během šesti týdnů byl problém, který trval posledních pět let, vyřešen. A to nejspíš s pomocí Turecka, které do značné míry koordinuje syrskou politiku s Ruskem a „svým“ džihádistům do Ghúty vzkázalo, že „hra končí“ a tisíce jich v evakuačních autobusech přivítalo ve „své“ Sýrii na severu. Zbývající džihádisté podporovaní Saúdy a CIA už poté soustředěnému tlaku syrské armády a jejích spojenců nemohli odolávat dlouho. A aby mu osvobozování Východní Ghúty od džihádu nešlo až tak hladce a bezproblémově, tak Asad najednou v Dúmě, největším městě Východní Ghúty, „použil chemické zbraně“ a „zmasakroval XY lidí, včetně žen a dětí“, tedy přinejmenším podle Západu, očividně ve snaze přivolat na sebe západní hněv a „odplatu“.

Následovala pozoruhodná přetahovaná na půdě Rady bezpečnosti OSN. USA požadovaly důkladné vyšetření „chemického útoku“, a kvůli tomu chtěli zřídit nový vyšetřovací orgán, který by na místo údajného útoku dorazil už v řádu měsíců. Rusko návrh zamítlo a požadovalo vyšetření okamžité, s využitím inspektorů Organizace pro kontrolu chemických zbraní (OPCW), kteří už beztak v Sýrii pobývají. Neuspělo, jako by USA věděly, že inspektoři ve skutečnosti žádné důkazy o útoku najít ani nemohou. Vzápětí následoval očividně důkladně „předjednaný“ raketový útok USA, Británie a Francie proti Sýrii, který měl být – i bez důkazů -- trestem za „chemický útok“ v Dúmě. Tím mohly velmoci vše jako by uzavřít, ale to ony ne. Znovu vzplála debata o vyšetření „chemického útoku“, přičemž USA už zavrhly svůj původní nápad se zvláštním vyšetřovacím orgánem a pro změnu vyzvali Rusko a Sýrii, aby na místo „útoku“ vpustily inspektory z OPCW. Najednou Rusko i Sýrie přibrzdily, že prý to z bezpečnostních důvodů ještě nějakou dobu není možné, a když se inspekční kolona pod dozorem bezpečnostních sil OSN ve středu konečně rozjela těch pár kilometrů z damašského Four Seasons do Dúmy, ruské obavy se „naplnily“ – kdosi po inspektorech OPCW opravdu párkrát vystřelil, cosi kdesi i bouchlo, a tak ani nevylezli z aut a otočili se zpátky. Jeden syrský voják byl lehce zraněn, nikomu z ruské vojenské policie v Dúmě se nic nestalo. USA obvinily Rusko, že se snaží získat čas, aby mohlo „vyčistit“ místo „útoku“ a popřít tak, že se vůbec konal, Rusko naopak míní, že těch pár džihádistů, kteří v Dúmě ještě zůstali, dostali avízo kdy a na koho mají střílet, aby zabránili okamžiku, kdy inspektoři řeknou, že se tu nic nestalo... Je příznačné, že obě strany mohou ve svůj prospěch a tedy jaksi „společně“ využít i faktu, že kromě inspektorů OPCW se nikdo jiný v Dúmě terčem palby do té doby nestal, ať už je řeč o třeba novinářích západních nebo těch ruských. Ti mezitím pročesávají Ghútu a nacházejí tu sklady zbraní, ondy podzemní věznice, a pak zase sklady chemikálií západní produkce nebo rovnou „herce“ z filmů Bílých přileb, jimiž Západ veškerý ten humbuk kolem „chemického útoku“ až dosud dokládá…

Mimochodem, Rusko skoro měsíc předem avízovalo „chemický útok v Dúmě“ a nyní už upozorňuje, že se další podobná „provokace“ chystá pro změnu na jihu Sýrie, kde ještě působí vcelku silné oddíly džihádu, který by pod patronátem USA chtěl vytvořit jakousi autonomii.

Co s tím islámem?

To shrnutí nedávných událostí je důležité pro pochopení paradoxu: Zatímco se totiž „důležitý svět“ tam „kdesi daleko“ přetahuje o inspektory/neinspektory, viní se navzájem z toho nejhoršího, hrozí sankcemi a protisankcemi a média ani nestíhají vymýšlet palcové titulky, tady v Damašku nějaký „chemický útok“ jako by nikoho vůbec nezajímal. Nemá valného smyslu ptát se na něj na vládních úřadech, protože odpovědí je více méně unifikované popření a vcelku očekávatelné a oprávněné odsouzení ilegálního amerického, britského a francouzského raketového útoku. Koneckonců, jak z Dúmy dokládá mimo jiné Robert Fisk z The Independent, žádný útok se nejspíš opravdu nekonal, a tak ani nemohou říkat nic jiného. Ale alespoň se o problém z titulu funkcí „zajímají“.