TOP 09 zoufale hledá témata, která by oddálila politickou smrt této strany. Okolo cynické politické hry jejího starosty Ondřeje Koláře se v městské části Praha 6 rozpoutala vzrušená debata. Ta se, jak známo, týká sporů ohledně pomníku maršála Koněva na náměstí Interbrigády, který má být odstraněn. Přitom zapadly některé docela podstatné souvislosti, které posouvají celou záležitost z komunální úrovně do jiných dimenzí.

Zraněni se cítí i živí

Spor okolo pomníku je ovšem věc, která lokální úroveň objektivně přesahuje. Jde o důvody historické a morální. Je totiž jen velmi těžko akceptovatelné, aby několik desítek obecních zastupitelů škrtem pera plivlo do obličeje tisícům sovětských vojáků padlých při osvobozování Prahy a celého tehdejšího Československa. Zraněni se ale cítí i živí. Jde nejen o pozůstalé po těchto hrdinech, ale i o další pamětníky, včetně veteránů Pražského povstání. Někteří z nich naštěstí ještě stále žijí a mohou svým osobním svědectvím bojovat proti nemravným snahám o přepisování a falšování našich moderních dějin, jejichž je „causa Koněv“ modelovým příkladem i lakmusovým papírkem (co všechno si nechá společnost líbit) současně.

Vandalismus přijímal vlídně

Posledních 29 let byl ve spojitosti s pomníkem v Praze 6 absolutní klid. Ti, kdo chtěli, přišli se maršálu Koněvovi každoročně v květnových dnech poklonit, ostatní to respektovali. Nikdo necítil potřebu svůj jiný názor na věc demonstrovat vandalismem či hlasitými politickými proklamacemi. Události nabraly jiný spád a směr až po nástupu starosty Koláře a jeho ekipy. Nejprve přibyla k pomníku (dez)informační tabule. Poté se začaly v určitých intervalech opakovat vandalské útoky na sochu. Kolář pro ně vyjadřoval pochopení hraničící s nadšením. Vše eskalovalo starostovými infantilními řečmi o tom, že taky může pomník klidně vyhodit do sběru.

Lidí se zeptat báli

Následně přišlo usnesení zastupitelstva o jeho odstranění. Starosta a jeho lidé, kteří se všude zaštiťují „vůlí občanů Prahy 6“, neprojevili ale ani minimum politické odvahy v tom smyslu, že by se těchto občanů v místním referendu zeptali na to, zda odstranění maršálova pomníku je i jejich přáním. Měli by tak učinit minimálně z následujícího důvodu. Pomník nestojí na území Prahy 6 nějakou shodou okolností nebo jen a pouze díky arbitrárnímu rozhodnutí příslušných orgánů minulého režimu. Praha 6 totiž byla „vstupní branou“Rudé armády do Prahy, to jejími ulicemi osvoboditelé postupovali do centra Prahy. A zde, na území Prahy 6, se ještě 9. května vedly líté boje, při nichž například v Divoké Šárce padlo, tváří v tvář vojskům Waffen SS, 37 rudoarmějců, vojáků Koněvova frontu. Ti jsou pohřbeni na vokovickém hřbitově, kde se každoročně koná na jejich památku pietní akt. Amatérský historik, starosta Kolář, se ho nezúčastnil ani jednou. Zato pohádky o vlasovcích vypráví velmi náruživě...

Ať promluví zákon

Vyšší úroveň, než je ta komunální, může podle některých výkladů, ale také podle prosté logiky a slušnosti, dodat celé záležitosti Smlouva mezi Českou republikou a Ruskou federací o přátelských vztazích a spolupráci z roku 1993. Jak ale upozorňují například někteří představitelé Českého svazu bojovníků za svobodu, ještě mnohem důležitější je Zákon č. 122/2004 Sb. o válečných hrobech a pietních místech, a to především tyto jeho pasáže: