Například Miroslav Kulhavý v článku ZDE tvrdí, že „Němci v Čechách a na Moravě“ usilovali „o rozvrat republiky, vyhánění a zabíjení českých starousedlíků v pohraničí“, vnímali „Slovany jako podřadnou rasu… o odsunu rozhodly vítězné mocnosti… němečtí antifašisté dostali generální pardon a mohli zůstat“.

Pane Kulhavý, Němci českých zemí si přáli autonomii v rámci ČSR, ne odtržení, aby nebyli v každé maličkosti přehlasováváni československým národem a podniky v pohraničí dostaly veřejné zakázky i bez toho, že nemají většinu zaměstnanců Čechů. Nesměl se například nový parčík ve vsi pojmenovat bez povolení ministerstva vnitra Praze, podniky v německých sídelných územích musely propustit Němce a nabrat Čechy – pokud byla centrála v Praze, tak muselo být českých zaměstnanců 95 % jako bylo národnostní složení obyvatelstva v sídle firmy – aby měly šanci získat nějakou veřejnou zakázku. Neexistuje žádný pokyn nebo rozkaz německých správních, vojenských, policejních orgánů k vystěhování jediného Čecha z pohraničí po jeho připojení k Říši. Čeští starousedlíci nebyli vyháněni ani zabíjeni – dostali německé občanství přiděleno bez ohledu na národnost, aniž se jich kdo ptal, zda ho chtějí. Češi nebyli podřadnou rasou, Němci je chtěli en bloc poněmčit. To neuděláte s někým, koho považujete za podřadného! O odsunu nerozhodovaly vítězné mocnosti, ty jen vzaly jeho existenci na vědomí. Němečtí antifašisté dostali generální pardon jen na papíře. I když mohli doložit svou „aktivní účast v boji za zachování celistvosti a za osvobození ČSR“, zúžily národní výbory pojem antifašista natolik, že antifašisty se nemohli stát ani sudetští Němci, kteří byli v odstoupených územích Německu po Mnichovu z politických důvodů uvězněni.

Štěpán Kotrba tvrdí (ZDE): „Pro zastřelení některých Němců existuje morální ospravedlnění ještě i dnes, natož v létě 1945.“ Tímto názorem se pan Kotrba vyřadil z řad civilizovaně se chovajících lidí.

Pokud by se snad křivdy minulosti měly připomínat, pak by podle Michala Haška Češi měli připomínat Němcům nejen 12 let vlády Adolfa Hitlera, ale také vyhánění Čechů ze Sudet v roce 1938. Dále Hašek si klade řečnickou otázku: „Přepíšeme učebnice historie a omluvíme se za atentát na Heydricha? Otočím to, morálně tedy máme nárok na reparace za statisíce mrtvých Čechoslováků od září 1938 (válka v Sudetech) po květen 1945 a zdevastovanou zemi... takže kdy nám je německá vláda paní kancléřky Merkelové splatí?“