1. Polsko v rozporu s mezinárodní arbitrážní smlouvou uzavřenou v roce 1925 v Locarnu mezi Německem a Polskem obsahující závazek, že o všech sporných věcech budou oba státy spolu smírně jednat, přerušilo začátkem února 1939 jednostranně svá jednání s Německem o zřízení dopravního koridoru do Východního Pruska (maximálně jeden kilometr širokého se železnicí a dálnicí, které by mohlo využívat i Polsko) a o vrácení se Danzigu k Německu výměnou za definitivní ponechání Polsku dalších bývalých německých území připadlých Polsku po první světové válce.

2. 23. 3. 1939 vyhlásilo Polsko částečnou mobilizaci proti Německu a tím porušilo stanovy Společnosti národů (Versailleskou smlouvu), výše zmíněnou arbitrážní smlouvu z roku 1925 a smlouvu s Německem z roku 1934 o vzájemném neútočení. Mobilizace je od roku 1892 pokládána za nevyhlášené vypovězení války. Německo nemobilizovalo.

3. Polská vláda 26. 3. 1939 v rozporu s arbitrážní smlouvou definitivně zavrhuje smírná jednání s Německem a sděluje Německu, „že jakékoliv další sledování těchto německých plánů, zvláště pokud jde o návrat Danzigu k Říši, značí válku s Polskem.“ Vyhrožuje Německu tedy válkou, svou povinnost dle arbitrážní smlouvy ignoruje.

4. Britský ministerský předseda Neville Chamberlain přednáší v Dolní sněmovně 31. 3. 1939, týden po částečné polské mobilizaci proti Německu, fatální slova, která ve svém důsledku vyvolala celoevropský válečný konflikt: „Jestliže… by byla podniknuta jakákoliv akce, která by jasně ohrozila polskou nezávislost a jíž by se polská vláda také cítila nucena postavit svými národními silami, vláda Jeho Veličenstva by jim ihned poskytla veškerou podporu, která bude v její moci. Příslušné ujištění o tom poskytla polské vládě. Smím dodat, že francouzská vláda mě zmocnila uvést, že v této záležitosti zaujímá stejné stanovisko jako vláda Jeho Veličenstva.“ Týž den Chamberlain ještě prohlásil: „Každá změna právních vztahů Polska a Německa, případně Danzigu vyvolá válku Velké Británie proti Německu v případě, že Polsko bude názoru, že jsou zkrácena jeho práva.“ Poprvé v historii vláda svěřuje rozhodnutí o válce do rukou vlády cizího státu!

5. 28. 4. 1939 vypovídá Německo Německo–polský pakt o neútočení kvůli tomu, že Polsko ji mobilizací 23. 3. a výhrůžkou války 26. 3. porušilo a spolčilo se s jinými státy (s Británií a Francií) proti druhému signatáři bilaterální úmluvy.

6. 24. 8. 1939 byl podepsán (datován 23. 8.) pakt Ribbentrop-Molotov, kde tajná doložka připouští budoucí zánik států: Polska, Litvy, Lotyšska, Estonska, Finska, Besarábie jako část Rumunska se přiznává SSSR. Tak se také stalo: Německo získalo část Polska, jinak vše ostatní připadlo Sovětskému svazu, jen s Finskem to SSSR v zimě 1939/40 zcela nevyšlo.

7. 24. 8. 1939 Polsko podruhé mobilizovalo, tentokrát plně, což oficiálně oznámilo až 29. 8. Po dokončení mobilizace byl naplánován okamžitý útok na Berlín a jeho dobytí. Německo opět nemobilizovalo.

8. 25. 8. 1939 uzavírá Velká Británie obrannou smlouvu s Polskem, která měla obdobně jako smlouva sovětsko–německá tajnou doložku, v níž se pravilo, že Velká Británie bude bránit Polsko před agresí pouze ze strany Německa, tedy nikoliv například ze strany Sovětského svazu!

9. 30. 8. Polsko vyostřuje situaci částečným zastavením dopravy z Německa do Východního Pruska přes polské území, 31. 8. polská armáda vyhazuje do vzduchu hraniční železniční most v Dirschau (dnes Tzcew) a Polsko zablokovává veškerou (!) pozemní dopravu do Východního Pruska.

10. 1. 9. 1939 přepadává Německo Polsko.

11. 3. 9. 1939 vypovídají Velká Británie a Francie Německu válku.

12. Stalin vyčkává se vpádem do Polska z východu, aby nebyl označen za komplice Hitlera, po vypovězení války oddaluje vpád do Polska z obavy, aby mu Velká Británie a Francie také nevypověděly válku, Rudá armáda proniká do Polska až 17. 9. V okamžiku vpádu Rudé armády do Polska platila sovětsko-polská dohoda o neútočení.

Chtělo by to méně dezinterpretace a lží, že pánové historici Jiří Plachý, Jaroslave Šebku, Ondřeji Koláři, Jaromíre Mrňko!