V loňské jarní epidemii v ČR onemocněno covidem-19, posuzováno podle povolání, extrémně málo pokladních v potravinářských řetězcích. Bylo osloveno několik řetězců s dotazem, kolik u nich onemocnělo pokladních po celém státě. Odpověděl jen LIDL ČR s tím, že v celé republice čtyři, které navíc se podle všeho nakazily v soukromí, a též TESCO ohlásilo dvě onemocnělé pokladní. Další oslovené řetězce neodpověděly. Pokladní obecně byly měsíce po většinu pracovní doby v blízkém kontaktu s kupujícími, tedy i infikovanými, odděleny od nich jen pokladním pásem, a k přenosu nákazy přesto nedošlo. Navlhlým hadrem před obličejem to způsobeno nebylo, to by prodavačky musely být nakaženy alespoň řádově srovnatelně jako ostatní obyvatelstvo roušky podle nařízení vlády též nosící. Z toho se dá celkem spolehlivě vysoudit, že obchody nebudou asi místem přenosu covid-19.

Vláda reagovala v jarní i podzimní vlně zavřením restaurací, hospod, barů, ponechala však v provozu závodní jídelny, což byla závažná chyba, protože v nich se šíří virus stejně jako v restauracích. Nebo si vláda snad myslela opak? Zavřela nepotravinářské obchody, nechala otevřeny drogérie a lékárny. Když stát přidal i zákaz nočního vycházení, pití alkoholických nápojů na veřejnosti, přešel do oblasti prakticky nesplnitelných příkazů. Noční nevycházení se dá víceméně kontrolovat ve městech, ale kdo by to kontroloval na venkově? Na to policejní síly nestačí. Totéž platí o zákazu pití na veřejnosti. Když to na venkově nejde jinak, shromáždí se obvyklé partičky v nějaké místnosti, garáži, bytu, aby popíjely až do rána. Ne, že by se takové věci neodehrávaly i ve městech, ale na vesnicích je takové počínání spojené s relativně malým rizikem – projevuje se zde nedostatek policajtů a v tomto speciálním případě i nedostatek udavačů, protože večírek je vnímán jako vzpoura proti státní moci, neposlušnost, proti které obyvatelstvo Česka obvykle nic nemá, ba sympatizuje s ní, a protože na vesnici na rozdíl od měst hrozí udavačům vyšší pravděpodobnost prozrazení, tak ze strachu před budoucí odvetou od udání raději upouštějí. Shlukování bez rozestupu za účelem zábavy a pití, případně i zpěvu jak známo značně podporuje přenos nákazy, což se v létě jasně ukázalo na Baleárách.

Že stát hanebně selhal v ochraně seniorů, což vyústilo v letální průběhy covidu-19 zejména ve starobincích, je dostatečně známo. Hledejme další zdroje šíření nákazy, kde český stát reagoval chybně. Mezi jarní a podzimní vlnou nepovolily státy západní Evropy přítomnost diváků na sportovních utkání, které se hrály a hrají před prázdnými stadiony. Ne tak ČR! K tomu ona hostina na Karlově mostě pro pár tisíc zúčastněných.

Pak tu byla ryze česky nesmyslná opatření nevedoucí ke znatelnému snížení rozsahu epidemie: zákaz vycestovávání obyvatel českého státu na jaře, tedy přeměna české ústavy vládou v toaletní papír, nošení vlhkých hadrů po celém (!) státě mimo byt i pod širým nebem. Ani jednu z oněch dvou českých hloupostí neučinil žádný stát na světě! Nyní, v druhé vlně, nastoupil zákaz návratu obyvatel ČR do vlastní země, pokud nemají test bezinfekčnosti – přepravující letecká společnost vás bez atestu ne staršího 48 h nepustí do letadla směřujícího do ČR, což je bez pochyb opět přeměna české ústavy v kus toaletního papíru.

Od úterka, 23. 2., bude tedy předepsáno mít respirátory alespoň třídy FFP2 nebo FFP3, ve veřejné dopravě, v obchodech, v nemocnicích, nebo dvě nemocniční roušky přes sebe. V tom druhém už se projevuje český kocourkov, protože vláda tak implicitně předvídá, že respirátory nebudou k sehnání, nebo že obyvatelstvo nebude mít na FFP2 peníze – měsíční výdaj na jejich opatřování je značně vysoký. Opatření vlády není organizačně zajištěno - dodnes se respirátory neprodávají nebo nerozdávají se na každém rohu, ač by měly. Další problém jsou prodávané padělané respirátory nebo respirátory bez značky evropského zkušebního ústavu zaručující ochrannou třídu respirátoru, protože kvůli vyšší ceně je to lukrativní obchod. Stát by respirátory certifikované podle evropských norem měl přidělovat zdarma. Jeho úlohu nemohou suplovat řetězce – LIDLu ČR vystačí denní zásoba respirátorů v prodeji tak na půl hodiny po otevírací době, protože je prodává dobrovolně s nulovou marží. Podle všeho se začíná schylovat k obdobné taškařici jako loni na jaře, kdy se neschopný český stát za všeobecného nedostatku roušek spokojil s nošením jakéhokoli náhradního hadru přes hubu, protože zásoby respirátory rychle docházejí (stav 20. 2.) a na všechny se zcela určitě do úterka nedostane. Bude se jen vyžadovat, aby náhubek měl nápis KN95 nebo FFP2 nebo 3. Lidové tvořivosti se opět meze klást nebudou. Stát neřeší, že všechny respirátory jsou účinné jen několik málo hodin, jsou jednorázové, nejdou prát jako roušky, takže jejich opatřování bude tvořit, budou-li vůbec k mání, velkou finanční zátěž zejména pro rodiny.

Pohlédněme přes hranice do Německa, kde respirátory FFP2 se již několik týdnů musejí nosit v obchodech a ve veřejné dopravě. Každý obyvatel Bavorska dostal, jiné země to mohou mít řešené jinak, poukázku se svým jménem do poštovní schránky, zašel s ní do jakékoli lékárny a dostal velkou sadu respirátorů. Jejich cenu hradí lékárnám spolková země Bavorsko (zdravotnictví mají v Německu na starosti jednotlivé země, ne federace). Správní soud ve věci nákladů vynesl ve zrychleném řízení rozsudek, který již nabyl právní moci: Dlouhodobě nezaměstnaní s nezaměstnaneckou podporou ve výši sociálních dávek a příjemci klasické sociální podpory musejí dostávat FFP2 respirátory v celém Německu zdarma, nebo musejí dostat na jejich opatřování každý měsíc částku 179 € navíc.

Vypadá to, že český stát v této věci opět vyplazuje na své obyvatele jazyk. Reprezentují jej nejen hlupáci, nýbrž i zbabělci, protože sedmkrát byl Parlament ČR požádán o prodloužení nouzového stavu. Když se naposledy k tomu neuvolil, spadla odpovědnost za řešení epidemie na krajské hejtmany a parlament. Ti se okamžitě podělali strachy z odpovědnosti. Hejtmané obratem požádali vládu o milostivé vyhlášení nového nouzového stavu a společně s parlamentem během několika dní upatlali nový pandemický zákon, který vládě umožňuje mít potřebné pravomoci i bez vyhlášení stavu nouze. Pravděpodobně nový zákon bude, jak je v Česku bohulibým zvykem, opět nepoužitelným právnickým zmetkem odporujícím ústavě, ale naléhavě se nastoluje otázka, proč nesepsali hejtmani a parlament pandemický zákon již dříve? Považovali snad za výchovné trestat české obyvatelstvo za ukradení pár housek v samoobsluze ve stavu nouze i pěti lety kriminálu?

Pokusme se o shrnutí. Ve veřejné dopravě, pokud nejedete namačkáni v ranní a odpolední špičce, nákaza příliš nehrozí, riziko nicméně stoupá s délkou expozice (přepravy). Záleží též na četnosti otevírání dveří dopravního prostředku, tedy i na větrání. Na rozdíl od západních metropolí nezvládli soudruzi z Dopravního podniku Hlavního města Prahy dodnes ventilaci, takže pražské metro je větráno mnohdy s intenzitou málem uragánu, což se ukazuje po mnoha desetiletích provozu během epidemie jako výhoda. V obchodech je riziko nakažení malé, pokud tam není hlava na hlavě, v nemocnicích a ve zdravotnických zařízeních jste ohroženi zejména dlouhým dlením v plné a nevětrané čekárně. Nejvýznamnějšími prostředími pro šíření covidu-19, vynecháme-li byty, kde s tím nelze nic podstatného učinit, zůstávají školy a podniky se zaměstnanci pracujícími pod střechou – zde hlavně by měly být respirátory FFP2 nebo FFP3 nasazeny (ve školách až se opět otevřou). Vláda opět plácne do vody, pokud bude ona dvě významná centra přenosu nákazy ignorovat a nezavede i zde povinnost mít respirátory.

Je zde i další problém. Kolik lidí v Česku bude disciplinovaných, přicházejí-li příkazy shora? Vlivem přetrvávajícího negativního postoje Čechů vůči státu, který přežívá od poloviny 19. století dodnes, to vypadá neradostně. Národní buditelé tehdy vyvolali představu, že rakouské mocnářství je cizí stát, takže Češi nemusejí dbát zákonů a jeho nařízení coby cizího státu, mohou mu škodit, kde se dá, a to i ničením a kradením státního, obecního majetku. Za 1. republiky se to Češi nestačili odnaučit, za protektorátu to bylo nebezpečné a za bolševika se to ještě upevnilo, protože stát byl vnímán jako vláda cizí moci a zásobování nebylo dostatečné. Dodnes tento postoj přetrvává a nic nenasvědčuje, že by se vytrácel. To znamená, že nařízená opatření nebude značná část českého obyvatelstva dodržovat jen tak, z principu.

Podle zjištění statistiků dnes chodí 46 % obyvatel ČR mezi lidi nebo do práce i se začínajícími příznaky chřipky nebo covidu-19 s vírou, že to překonají, místo toho, aby si lehli do postele a snažili se to vyléčit doma. Proč se tak děje? Je to nemístný hrdinský postoj, obava z toho, že bude dotyčný považován za měkkotu? Netuším. Řešení tohoto problému tu je, ale není vhodné pro Česko. V Německu při první i druhé vlně SARS-CoV-2, aby omezili nákazu v ordinacích a v jejich čekárnách, zavedli vydávání pracovní neschopnosti na zatelefonování – popíšete lékaři své příznaky a on po ověření přes počítač, zda a kde jste pojištěni, vystaví pracovní neschopenku až na dva týdny. Ta je už je několik let v Německu pouze v elektronické podobě, takže zaměstnavatel ji dostane automaticky. Nyní si tento systém představte v podmínkách ČR – během několika dní by byli prakticky všichni zaměstnanci v pracovní neschopnosti, protože by převládl tradiční český pud: získat výhodu na úkor státu, okrást ho!

Historickým vývojem se dá také vysvětlit vysoká incidence covidu-19 právě v pohraničních okresech ČR. V 50. létech minulého století byly pohraniční okresy tak mizerně zásobovány, že v obchodech s potravinami byla prakticky jako jediná potravina vždy k mání kořalka. Jelikož obyvatelstvo pohraničí tvořili nově přistěhovalci nižší vzdělanostní úrovně, kteří tam navíc nebyli doma, žili tam od roku 1945 v první generaci, tak si i děti nosily do škol na svačinu lihoviny. Potomci těchto přistěhovalců mají zajisté větší sklon ke konzumaci alkoholu a oblast, kde bydlí, i k vyšší incidenci covidu-19, protože jen málokdo popíjí v naprosté osamělosti. To neplatí pro Ostravsko a Slezsko, kde původní obyvatelstvo mělo pokročilou kulturu konzumování kořalky již v čase mocnářství. Tam se považovalo obecně za neslušnost, když příchozí, i zcela neznámý, si v hospodě přisedl k nikým neobsazenému stolu. A uprostřed stolu byla karafa s vodou, láhev s čistým lihem, malinový sirup a skleničky…

Některé české příhraniční okresy dnes zásobují SARS-CoV-2 bavorské a saské okresy na druhé straně hranic a zvyšují v nich počet lidí s covidem-19. Přenos opačným směrem vylučují diametrálně rozdílné hodnoty incidence na obou stranách hranice. Pro Němce jsou v ČR levnější cigarety a pohonné hmoty, Češi do nedávna chodili a dodnes občas chodí přes hranici do německých krámů pro jídlo, drogistické zboží zejména tam, kde hranice probíhá mezi ploty zahrad domů a podobně. Srovnejme incidenci. Celoněmecký průměr je 58 nakažených za sedm dní na 100 000 obyvatel a okres s absolutně nejvyšší incidencí covidu-19 v celé Spolkové republice je Tirschenreuth v Bavorsku s incidencí 358. Průměrná (!) sedmidenní incidence v celé ČR na 100 tisíc obyvatel je 499, některé nejvíce zasažené okresy mají incidenci i přes 1000. Otázka, kdo koho nakazil, je tímto, doufám, zodpovězena.