Odmítnutí projednávat sporné otázky a požadavky s druhým státem pokládala Společnost národů od roku 1924 za agresi, ostatně k tomu bylo Polsko povinováno i mezinárodní bilaterální arbitrážní smlouvu s Německem z roku 1925. Mobilizace se všeobecně považovala od roku 1892, od podepsání francouzsko–ruské vojenské konvence přímo za válečný akt. Poznamenejme, že Německo proti Polsku nemobilizovalo (ani v roce 1938 proti Československu).

Otázka v titulku zůstává z pocitového hlediska, navzdory správné argumentaci ruského ministerstva, jaksi neuspokojivě zodpovězena, protože Češi jsou pod silným tlakem axiomatu spojenecké oficiózní historiografie, že druhou světovou válku zavinilo výhradně Německo přepadením Polska, a brání se odlišné vysvětlení přijmout. Odhoďte tedy vše, o čem vás školy a historici snažili mnohá desetiletí přesvědčit, bez toho se nedokážete dopídit odpovědi po vině za druhou světovou válku.

Bez snášení indicií a důkazů uveďme dva stěžejní výroky o příčinách druhé světové války. Winston Churchill v interview pro London Times v roce 1919, rok po skončení první světové války, prohlásil: „Začne-li Německo v příštích padesáti letech mezinárodně obchodovat, tak jsme válčili zbytečně!“ Druhým je shrnující soud Henryho Kissingera, bývalého amerického ministra zahraničí v interview pro německý deník Welt am Sonntag, 13. 11. 1994: „Nakonec byly vedeny dvě světové války, aby se zabránilo dominantní roli Německa.“

Komu ona dominantní role Německa vadila? Spojeným státům nevelmi, Velké Británii značně a Polsko s Francií si dělaly zálusk na německá území. Francie po první světové válce nezískala, jak si přála, všechna německá území na levém břehu Rýna, ale dostala od Německa zpět Alsasko a Lotrinsko ztracené po prohře v prusko–francouzské válce 1870–1871. Navíc byla v 19. století již před válkou s Pruskem vytlačena z pozice světové velmoci Velkou Británií. V představě získání dalších území v Evropě násilnou akcí byli ale Francouzi mezi světovými válkami brzděni mementem obrovského počtu francouzských padlých v první světové válce, kdy jako by jedna generace francouzských mužů zmizela, a tak svou vojenskou doktrínu záhy změnili na obrannou. Od svých mocenských ambic však ale neustoupili.

Ekonomické postavení Německa ve světovém obchodu velmi vadilo Velké Británii, protože již před první světovou válkou v něm ztrácela ve prospěch Německa monopol, své vůdčí postavení. Bylo značně trpkým soustem pro Brity, když první světová válka Německo hospodářsky nezničila a v meziválečném období 1918–1939 německá ekonomika navzdory reparačním povinnostem a zatížení vývozním clem ve výši 26 %, které muselo odevzdávat státům Dohody, rostla.