Prvním cílem byla psychika českého obyvatelstva, aby v určitý okamžik v budoucnu bylo smířeno se zavedením bolševického totalitního režimu a proti němu nic nenamítalo. 

To se celkem snadno povedlo, takže české obyvatelstvo po odstoupení území v roce 1938 ztratilo zcela soudnost a začalo zbožňovat sovětský systém. Zde se zle vymstil panslavismus, který kromě Slováků a Rusů již nikdo jiný s Čechy nesdílel, hlavě ona česká obrozenecká představa mohutného ruského dubiska, o které se menší slovanské národy v případě ohrožení opřou.

„Němci ven – Stalin sem“, znělo v protektorátu (!) na manifestacích v březnu 1939 v Jihlavě, pak v květnu v Brně. Čeští obyvatelé brněnského předměstí Židenic dokonce vyhlíželi na místním nádraží 15. 7. 1939 s kyticemi v rukách příjezd vlaku se Stalinem a Benešem! V mnoha ilegálně vydávaných letácích byla Rudá armáda oslavována jako osvoboditelka. Naděje v SSSR vyvolaná tradiční obrozeneckou všeslovanskou ideologií splývala Čechům následkem neudržení československého státu s pocity nedůvěry vůči Západu a demokratickému systému. Z druhé republiky je znám návrh generálů Rudolfa Medka a Bohuslava Ečera na vytvoření federace se SSSR, která by sloučila oba státy k politice zahraniční, tedy zajistila mezinárodně československý stát, ale nedotkla by se uspořádání vnitřního.

V měsíční zprávě pražského úseku Sicherheitsdienstu (SD) za září 1940 se doslova pravilo: „Dnes i měšťanský, nábožensky založený průměrný Čech chová stejné sympatie k sovětskému Rusku jako ateistický revoluční marxista. Všechny světonázorové zábrany z dřívějška jako by byly v celém českém táboře překonány – s výjimkou konzervativního rolnictva – ve prospěch dalekosáhlé politické důvěry ve velkou slovanskou mocnost ruskou.“

Již meziválečnou československou politickou scénu skrytě ovlivňovaly sovětské tajné služby, což se dá vysoudit z Gajdovy aféry, která tvořila jakousi onu malou pomyslnou část ledovce čnějícího nad hladinu. Nejvyšší českoslovenští představitelé si tehdy přímo od SSSR objednali depeše sovětskému zastupitelství v Praze, které byly stylizovány tak, aby se z nich dalo odvodit Gajdovo špionství, aby Hrad měl proti němu vůbec něco přitěžujícího v ruce, když se ho mermomocí chtěl zbavit.