Vznikem útvaru zvaného Protektorat Böhmen und Mähren, pane Klausi mladší, říšská vláda převzala jen resorty zahraničních věcí, financí, hospodářství a obrany. Všechny ostatní resorty zůstaly protektorátní české vládě a českým úřadům a to včetně rasové perzekuce!

Autonomie v protektorátu byla rozsáhlejší než měli Češi za monarchie. To si uvědomovali i Hitler s Háchou, kteří dlouhá léta prožili ve Vídni. Říšský protektor Konstantin von Neurath zasáhl do kompetence české protektorátní vlády pouze v české definici žida tak, aby se shodovala s říšskou, dále se Říše zpřísněným dohledem snažila zamezit, aby se majetek židů v arizaci nerozkradl obdobným způsobem jako po anšlusu (připojení) Rakouska. Říše se snažila prosadit své cíle i neoficiálně – zákulisními tlaky vůči protektorátní vládě. Vystěhovávání židů z bytů, zabavování jejich majetku (výtěžek šel do říšské pokladny), organizaci transportů do terezínského ghetta a všechny další represivní úkony vůči židům na území protektorátu měly na starosti pouze české úřady, přičemž obzvlášť iniciativně, tedy v důsledku krutěji vůči perzekvovaným, si v této věci vedly nižší složky české státní správy. Češi ale židy nezabíjeli. Na deportace z židovského ghetta v Terezíně do vyhlazovacích táborů na východě české úřady již vliv neměly. Kniha Wolfa Grunera Pronásledování Židů v Protektorátu Čechy a Morava, přeložená do češtiny teprve v roce 2019, demaskuje jako první publikace mýtus o nevinnosti Čechů a jejich nulového podílu na holocaustu. Čech, který nechtěl z titulu svého postavení a z moci úřední židy v protektorátu utiskovat, zabavovat jim majetek, vystěhovávat je z bytů, organizovat transporty do ghetta v Terezíně, způsobovat jim újmu z moci úřední, mohl bez následků svůj post v české protektorátní správě opustit a živit se něčím jiným. Nezaměstnanost mu nehrozila – panovala všeobecná pracovní povinnost a volných pracovních míst bylo mnoho. A byli by na tom o hodně lépe, protože živobytí se postupem války zdražovalo a platy úředníků jako jediné se nezvyšovaly. Korunu tomu, pane Klausi jr., nasazujte tvrzením, že předsedkyně TOP 09 popírá tvrzením o autonomii nacistické zločiny spáchané na českých občanech. Jakou souvislost mají nacistickými zločiny s autonomií?

Politolog Michal Bok v souvislosti s výroky paní Pekarové zase uvádí, „že to byli Němci, kteří nám nejprve poté, co nás v Mnichově zradila Francie a opustila Británie, zabrali kus území, které k našemu státu patřilo stovky a v mnohých případech i více než tisíc let... Hned v preambuli (vyhlášení vzniku protektorátu) se přitom dočteme: ,Po tisíc let náležely k životnímu prostoru německého národa česko-moravské země.´“

Francie ČSR nezradila, pane Boku, československá vláda se 21. 9. 1938 (více než týden před mnichovskou konferencí) sama uvolila odstoupit území s více než 50 % Němců Německé říši a tento souhlas nikdy neodvolala. Mnichovská dohoda pak stanovila jen organizační a časový rámec odstupování pohraničních okresů. K poslední větě vašeho výroku jen toto: Od roku 805 musela česká a moravská knížata platit Franské říši roční tribut za zachování míru, jejich území se stala pohraniční markou říše Franské. To trvalo až do vzniku Regnum Bohemiæ, Königreich Böhmen, Království českého v roce 1085, které nikdy od svého vzniku až do počátku republiky v roce 1918 nebylo zcela nezávislé a samostatné (!). Nejdříve bylo součástí Říše franské, pak od roku 843 Říše východofranské, nazývané též Království německé, pak po staletí patřilo ke Svaté říši římské, od roku 1512 ke Svaté říši římské národa německého, aby po jejím rozpadu v roce 1806 bylo až do roku 1918 součástí Rakouského císařství a mezi lety 1815 až 1866 též Německého spolku. Tedy od 9. století nepřetržitě až do roku 1918 patřily české země do německého prostoru, vždy byly součástí vyššího státního útvaru zřízeného pro Němce.

Další nonsens pana Michala Boka: „Pokud by snad Německo zvítězilo ve druhé světové válce, čekalo by Čechy ,konečné řešení české otázky´. V rámci něho by část obyvatelstva byla germanizována a část vysídlena, tedy naložena do dobytčáků a odvezena někam do oblastí na východě. Samozřejmě že tohle ,řešení´ by se týkalo jen těch, kteří by nebyli nacisty před tím nebo v průběhu zavražděni.“

To je nepravda. Pouze 0,015 % Čechům, tj. pouze třem lidem z dvaceti tisíců Čechů (!) teoreticky hrozilo vystěhování do Generalgouvernement nebo dále na východ. Ostatní měli být přenárodněni nebo ponecháni nepřenárodněni na místě – k nalezení v knize Detlefa Brandese Germanizovat a vysídlit. Nacistická národnostní politika v českých zemích. Prostor, Praha 2015.

Pavel Skácel upozorňuje, že „mladší rychle zapomněli na ztrátu 360 000 lidí příslušníků našeho národa,“ což je oblíbený český mýtus. Počet zahynulých Čechů čítá odhadem nejvýše 43 249 osob, židé a cikáni nezapočteni.

Tvrdíte také, pane Skácele, že „Němci sami nemají nárok žádat jejich zrušení“ (Benešových dekretů). Kdo jiný má ale právo žádat napravení bezpráví než poškození? Ti, kteří se na úkor vyhnaných obohatili? Ts, ts, ts!