Mezi těmito obyvateli je zhruba 6-7% privilegovaných obyvatel, kteří bydlí v obecních bytech a většinou neplatí žádné, anebo jen symbolické nájemné tvořící pouze náklady prosté reprodukce bytového fondu, který používají (cca 60Kč/m2/měsíčně). Přitom jen 1-2 % z nich patří mezi sociálně potřebné.

Všech těchto 94% obyvatel nemá problém se uplatnit na trhu bydlení, neboť k bydlení mají kompetence.

Cca 5% obyvatel má sice kompetence k bydlení, avšak není schopno si vydělat dostatek finančních prostředků na to, aby zaplatili obvyklou cenu bydlení bez svého zavinění. Mezi tyto obyvatele patří zejména důchodci, invalidé, lidé s chatrným zdravím, matky samoživitelky či lidé po životních pohromách apod. Všichni tito lidé jsou dostatečně zajištěni nárokovou dávkou „příspěvek na bydlení“ (zákon 117/1995 Sb.), která garantuje, že nemusí za přiměřené bydlení platit víc, než 30% disponibilních příjmů. Jedinou výhradou je, že příspěvek nerespektuje skutečnou výši místně obvyklého nájemného (viz mapa ARK, která je na portálu i MMR a SFRB), ale opírá se o normativní nájemné.

Občanský zákoník varuje před uzavíráním nájemních smluv s občany, kteří jsou důvodně podezřelí z toho, že nebudou řádně plnit povinnosti z nájemní smlouvy, tj. řádně a včas platit nájemné a služby s bydlením spojené, řádně se starat o pronajatý majetek a bezproblémové soužití se sousedy, či dokonce nebudou mít čistý trestní rejstřík.

Aby lidí, s nimiž nelze uzavřít nájemní smlouvu nebyl zatížen diskriminačním chováním např. na základě příslušnosti k etnickým skupinám, je třeba zkoumat pouze to, zda konkrétní uchazeč a členové jeho domácnosti mají kompetence k bydlení, a to kompetence 1. Finanční a 2. Morální.

Kompetence finanční jsou: Zda má uchazeč pravidelný legální příjem, z něhož bude moci plnit své finanční závazky a není-li tento příjem zatížen exekucí.

Kompetence morální jsou: Zda má uchazeč čistý trestní rejstřík, zda v předchozím bydlišti řádně platil nájemné a služby, řádně se staral o pronajatý majetek a neměl vážné spory se sousedy.

Těchto obyvatel je dnes cca 1-1.2% a většinou bydlí v ubytovnách, kde jim pobyt hradí stát doplatkem na bydlení a pokud přestanou legálně pracovat, nemusí si ani lámat hlavu se svými dluhy, neboť není nic, co by jim mohl exekutor zabavit.

Celý problém sociálního bydlení spočívá proto jen v řešení toho, jak pomoci tomuto 1% obyvatel získat opět kompetence k bydlení a tím i k normálnímu bydlení na dobře fungujícím trhu.

RNDr. Tomislav Šimeček, předseda správní rady
Občanské sdružení majitelů domů v ČR