VÁCLAV DANDA rozebírá situaci na syrské frontě, vysvětluje souvislosti zkrachovalých jednání v Ženevě a upozorňuje na snahu Západu vzkřísit plán na rozdělení země.

Jednání bylo již čtvrtým švýcarským pokusem o urovnání blízkovýchodního konfliktu. Vládní i opoziční delegace se nakrátko ocitly dokonce v jedné místnosti, avšak po nějaké době, kdy protivládní skupiny nebyly schopny jakýchkoliv kompromisů a soustavně přicházely s nerealistickými požadavky, jejichž společným jmenovatelem bylo odstoupení Bašára Asada, se skupiny separovaly, načež hlavní zmocněnec OSN pro Sýrii Staffan de Mistura jednal s každou delegací zvlášť.

Dohady na půdě OSN pochopitelně více vyhovují těm silám, které celý konflikt před šesti lety v Sýrii rozpoutaly s jediným cílem - odstranit prezidenta Asada a rozvrátit celou zemi. Někdejší Obamova administrativa a na ní navázaná uskupení podporovaná Saúdy, Katarem, ale i Evropsku unií, však nepočítaly s pozdějším rasantním vstupem Ruska a Íránu do konfliktu.

Atentát jako záminka

V současné době panuje jak na frontě, tak u jednacích stolů značný chaos. Signály, které přicházejí z Washingtonu, jsou díky probíhajícímu boji mezi novým prezidentem a starými strukturami působícími uvnitř státního aparátu a Pentagonu (Deep State) značně rozporuplné. Nesourodé zájmy se potom projevují nejen přímo na bojišti, ale zároveň do taktiky opozice blokovat jakékoli smysluplné jednání o mírovém řešení.

Ženevské jednání tento týden zásadním způsobem ovlivnil i sebevražedný atentát, k němuž došlo minulý týden v Homsu, městě kontrolovaném Asadovými jednotkami. Atentátníci pocházející s největší pravděpodobností z islamistické Fronty dobytí Sýrie - blízké teroristické síti al-Kájda - odpálili své nálože v blízkosti sídla legálních bezpečnostních sil. Útok si vyžádal 42 mrtvých a velký počet zraněných. Syrská "opozice" přivítala útok slovy "Alláhu díky!"

Následovné snahy svalit vinu na samotnou syrskou armádu nejsou ničím nečekaným. Tento druh taktiky, kdy je evidentní ozbrojený útok zatvrzele zpochybňován, jsme mnohokrát viděli na Ukrajině, kdy ukrajinská armáda ostřelující nemocnice a školy v Doněcku opakovaně tvrdila, že si domobrana své území rozstřílela sama.

Zpochybňování masakru z Homsu - jednoznačného atentátu islamistů na Asadovy bezpečnostní složky - je totéž v bleděmodrém. Proto šéf syrské vládní delegace v Ženevě Bašár Džaafarí vyzval přítomné opoziční skupiny, aby útoky na sídla bezpečnostních sil odsoudily. Ty, kdo by to odmítli, označil za komplice terorismu. I to dokládá, jak mrazivá atmosféra ve Švýcarsku panovala.

CIA již neplatí?

Podle řady pozorovatelů dodnes působí na syrském území mnoho amerických vojenských poradců a specialistů, kteří se starali nejen o výcvik a zásobování zbraněmi, ale často se přímo účastnili i bojových akcí proti Asadově armádě - jak vyšlo na světlo například v Aleppu. Pod tlakem Trumpovy administrativy museli údajně svoji činnost významným způsobem omezit a odejít z oficiálních struktur do "soukromého" sektoru.

To se následně projevilo na zásobování některých islamistických sil. Například protivládní vzbouřenci na severu Sýrie si od minulého týdne stěžují, že vojenská pomoc zahrnující výplaty, výcvik a munici včetně řízených protitankových střel, kterou koordinovala americká CIA, byla pozastavena. Přerušení podpory potvrdili agentuře Reuters dva američtí představitelé obeznámení s programem CIA.

Pomoc byla pozastavena pěti různým složkám Svobodné syrské armády. Podpora navíc zahrnovala i prostředky z Turecka, Kataru a Saúdské Arábie. Několik skupin Svobodné syrské armády se proto připojilo k salafistické frontě Ahrár aš-Šám, která dlouho otevřeně spolupracovala s nyní již neexistující Frontou an-Nusrá, která se ještě předtím rekrutovala z al-Káidy.

Boj o charakter americké zahraniční politiky

To, že byly zastaveny některé dodávky zbraní ze Spojených států syrským ozbrojeným skupinám, je zřejmě důsledkem oslabení neokonzervativního křídla v americké administrativě a Pentagonu. Stále ovšem není jasné, jaký bude oficiální postoj americké vlády, neboť vnitřní konflikt stále není rozhodnut a z Washingtonu tím pádem přicházejí vzájemně rozporné signály.

Nepřehlednost situace dokládá i pronikání irácké armády na syrské území, k němuž dochází od minulého týdne. Syrské hranice jsou tedy nyní narušovány již ze všech stran. Irácký premiér Hajdar Abádí minulý týden oznámil, že irácké vzdušné síly podnikly první nálety na pozice Islámského státu v Sýrii.

Útok byl podniknut prostřednictvím úderů na pozice ISIL v provincii Dajr az-Zaur ležící u syrsko-irácké hranice. Letectvo použilo stroje F-16 dodané z USA. Podle iráckého vedení mají letecké útoky dokonce připravit půdu i pro pozemní operaci iráckého vojska.

Připravuje americký generál útok?

V souběhu se všemi těmito událostmi se v minulém týdnu dostaly nejspíš do finální fáze i přípravy na rozhodující útok na baštu ISIL - syrské město Rakká. To, že by útok na město ze strany protiasadovských sil a kurdských milic YPG podporovaných Spojenými státy mohl přijít v nejbližší době, potvrzuje i utajená návštěva válečné zóny, kterou minulý týden podnikl americký generál Joseph Votel, jenž stojí v čele amerického velitelství CENTOM (spadá pod něj Blízký východ).

Generál se údajně setkal s vedením Syrských demokratických sil (SDF), jejichž jádrem jsou kurdské milice YPG. Podle některých vojenských expertů to avizuje brzký útok na hlavní město Islámského státu. Podle kurdské agentury ARA News navštívil generál frontové linie u Kobani a Rakká. To by znamenalo, že bez jakékoli dohody s legální vládou operuje na území Sýrie jeden z nejvyšších generálů Pentagonu, přičemž připravuje navzdory nejasné strategii Bílého domu - a bez konzultací s Damaškem a Moskvou - rozsáhlou operaci, která by mohla vyústit ve vytvoření druhého mocenského centra v Sýrii.

Závody velmocí?

Vše tedy nasvědčuje tomu, že po dobytí Aleppa společnými silami asadovských jednotek, Hizballáhu a ruského letectva již Západ nechce připustit podobný vývoj v Rakká. A protože se z jihu k městu pilně prodírají Asadova vojska, je třeba si pospíšit.

Celá situace tak jistým způsobem připomíná závěrečné fáze Druhé světové války. I zde velmoci spěchaly, aby si připravily co nejvýhodnější pozici pro rozdělování dobytého území na jednotlivé zájmové sféry. Zdá se tedy, že plán na vytvoření prozápadní sunnitské zóny kolem Rakká, kde by centrální vláda z Damašku neměla prakticky žádný vliv, je stále živý. Bez ohledu na to, kdo nedávno usedl v Bílém domě.

Rozehraná partie o Sýrii je tedy navzdory všem předchozím očekáváním stále otevřená - a v "osvobozovacích" závodech se může udát prakticky cokoli. Proto není divu, že ozbrojená opozice podporovaná starými strukturami z Washingtonu nemá zájem uzavírat jakékoli kompromisy - ani v Astaně ani v Ženevě.

Porážka Islámského státu proto nemusí být oním kýženým světlem na cestu z blízkovýchodního labyrintu, jakkoli se nám to média snaží vsugerovat. Je třeba neztrácet ze zřetele, že se celá situace týká i poměrů v Evropě. A to zdaleka nejen v souvislosti s migrační invazí.