No přece lidi, kteří nic nedodržují. Jenže ať koukám, kam koukám, všude samá rouška, všude samý respirátor, hospody zavřené, školy zavřené, když jdu se psem na procházku, potkávám většinou jen samé pejskaře a jinak skoro nikoho. Děti jsou zalezlé doma u počítačů nebo u televize. A když jsme na procházce v noci, všude liduprázdno, nikde nikdo, a pan ministr mi říká, ať dýchám přes roušku.

Ale tuhle se blýsklo na lepší časy. Někdo říkal, že nosit roušku tam, kde nikdo jiný není, je blbost. A pan ministr zlehka obrátil s tím, že se poradí s experty. Sláva, říkám si, konečně zvítězí zdravý rozum a v noci nebudu muset chodit jako maskovaný lupič. Jenže zmýlená neplatí. Budu muset. A jaký že to má praktický význam? Inu, je to tak nastavené. Tak hlavně že to víme přesně.