Ženy a politika? Jde obojí vůbec dohromady? Mohou se ženy uplatnit ve vůdčí mužské smečce? Nezůstanou stranou, okřiknuty a zašlapány do kouta? Jak málo jich, žel, vidíme v parlamentu, ve vládě bych jich mohlo být také víc. A přece tam všude jsou a dávají o sobě vědět, napříč politickým spektrem, více svými schopnostmi, nežli aférami a silnými slovy, jak jsme si poslední dobou u jejich mužských protějšků již zvykli.

Zakazují jim to snad jejich manželky?

Kdybych byl politikem, jistě bych se obklopil ženami, nikoliv proto, abych byl utvrzován ve své mužské ješitnosti jemnou ženskou diplomacií, nýbrž proto, že naslouchati chytrým ženám je moudré. Proč tak nečiní, anebo v malé míře činí, naši přední politici? Jsou snad málo moudří? Či tu hraje svou roli mužské ego? Anebo jim to snad dokonce jejich vlastní ženy zakazují? Nevím, politikem nejsem a být jím nehodlám, přesto jsem s pobavením před časem sledoval debaty, kterak pomocí kvót dosáhnout nápravy věcí vezdejších. Evropa je zamilována do kvót, ano, předepíšeme čísla pro všechno, národnostní menšiny, čtyřprocentní menšiny, křesťané, muslimové, muži, ženy, všichni dostanou svá čísla, a když se u toho hned nepopereme, kolik komu dát, nasypeme vše do hrnce, zamícháme, a hle, rajská zahrada vůkol.

Nu, myslím, že tak jednoduché to nebude. Spojené státy americké sice svou politikou vyrovnávání šancí pro černošské obyvatelstvo dosáhly nesporného pokroku a rozhodně bych tedy tuto metodu nezatracoval, ale Evropa je hodně jiná než Amerika a Česká republika obzvlášť. Pokud si při stanovování kvót strany hned nevjedou do vlasů, pak se přinejmenším budou nekonečně dlouho dohadovat o jejich výši. To byl možná také jeden z důvodů, proč diskuse o kvótách už nejsou tak intenzivní jako před časem. Problém ovšem zůstává, žen je v politice stále málo.

Na peníze slyší každý

A přitom máme u nás v Čechách nástroj, který v každé době, za každých okolností, stimuloval a stimuluje chování jednotlivců i kolektivů. Co je to? Nějaký zázračný prostředek? Nikoliv. Peníze, obyčejné peníze, seberte nebo přidejte a uvidíte, že se to setká s odezvou, tak či onak, na peníze reaguje téměř každý.

Po volbách je u nás dobrým zvykem, že úspěšné strany si rozdělí jistý finanční obnos podle toho, kolik hlasů od nás občanů dostaly. Což kdyby za každý mandát získaný ženou bylo peněz více, nežli za mandát získaný mužem? Dejme tomu dvojnásob. Říkáte, že je to nemorální? O nic hůře, nežli stanovení jakýchkoliv kvót, a věřte, že by se stranické sekretariáty setsakramentsky snažily, aby žen na jejich kandidátkách opravdu více bylo. A že bychom jich tam potřebovali jako soli, o tom není pochyb. Inu, peníze hýbou světem a občas mohou posloužit i dobré věci, není-liž pravda? Ženy jsou přece ženy, čím více, tím lépe. Souhlasíte se mnou?