Tak máme za sebou květnové povodně v Jizerských horách. Nu, z mého pohledu se tedy o povodeň nejednalo, nicméně vody spadlo požehnaně. Meteorologové se tentokrát trefili skoro na chlup. Spádově do Jizery spadlo nejvíce srážek na Černé hoře, za 48 hodin celých 130 l/m2, což už je pořádná porce. A jak se vše projevilo směrem dolů po proudu? Kromě Jizerky, kde byl překročen 3. SPA (třetí stupeň povodňové aktivity), což zde nepůsobí žádné škody, krátce překonala 1. SPA pouze Bílá Desná a Kamenice. Co znamená první stupeň? Jde o bdělost, čili povodňové komise nespí, ale hlídají a jsou připraveny k případnému zásahu. Ke škodám prakticky nedošlo. To je tedy Tanvaldsko.

Jména Ševčík a Senohrábek budí naprostou důvěru

Je ovšem skutečností, že v téže době, jen o několik dlouhých kilometrů na sever, na Frýdlantsku, si voda opět trošku zařádila. Že by tam pršelo o tolik víc? Nikoliv. Jižní stranu chrání vodní díla Josefův Důl a Souš. Můžeme polemizovat o škodlivosti či užitečnosti přehrad v přírodě, nicméně téměř dvacetiletá zkušenost mi napovídá, že jenom díky těmto dvěma přehradám Tanvald a okolní města a obce neutrpěly výraznější škody. Samozřejmě je to i o lidech. Vltavská kaskáda kupříkladu před několika lety selhala na celé čáře. Jenomže když se řekne Ševčík nebo Senohrábek, což jsou hrázní našich vodních děl, mám naprostou jistotu, že manipulace dopadne přesně tak, jak očekávám. Přehrada Josefův Důl zastavila vzestup hladiny dvacet centimetrů pod přepadem. „Pintklich“, jak my Češi tady říkáme. Oba hrázní musejí brát navíc v úvahu kromě povodňové ochrany i to, jak budou přes léto zásobovat aglomerace Liberce a Jablonce pitnou vodou. V loňském roce bylo sucho a muselo se šetřit. Co když stejné sucho přijde i letos? Není tedy možné vypustit půlku přehrady a čekat, že mi doteče. Když totiž nedoteče, dojde k dalekosáhlým důsledkům pro obyvatelstvo.

Prorazit tunel skrz Krkonoše?

Severní část Jizerských hor žádnou přehradu nemá, takže když naprší, za pár hodin tam jsou pod vodou. Podobně je na tom Jizera, jen s tou výhodou, že severní přítok je pozdržen právě výše zmíněnými přehradami. Východní přítok regulován není, což se nejvíc projevuje srážkami v západní části Krkonoš. Proto se čas od času Železný Brod a okolní obce ocitají pod vodou. Kdysi tu byla úvaha postavit velkou přehradní nádrž mezi soutokem Jizery s Mumlavou a Jabloncem nad Jizerou. Nevím, možná ona myšlenka ještě není zcela pohřbena, ovšem co by kraji přehrada přinesla? Ochranu před povodněmi zcela jistě, jenže za jakou cenu? Škody na přírodě vyčíslit neumím, ale co se silnicí Harrachov – Jilemnice, jedinou spojnicí z Polska do západní části východních Čech? Přeložit přes Tanvald? Ouvej, přetížit již tak dost vytíženou páteřní komunikaci, jež nemá objízdnou variantu? Přemostit nově vzniklou nádrž? Prorazit tunel skrz Krkonoše? To by tedy miliardy lítaly v povětří jak holubičky. Tak taková přehrada asi neprojde. Pak tedy zbývá ještě jedna varianta. Mohlo by se postavit několik stupňů menších nádrží za sebou tak, aby zůstala zachována silnice I/14 i železnice. Jde o variantu levnější, ale k přírodě šetrnější. Ovšem objem takto vzniklých nádrží by dokázal zachytit povodeň pouze na několik hodin, nikoliv však dní, tak jako to dokáže Josefův Důl a Souš. Všechno má prostě svá pro a proti.

Je to marný, je to marný, je to marný…

Nejzaručenější variantou proti povodním by však bylo nestavět poblíž vodních toků. Jenže říkejte to lidem. Masírováni pojmy stoletá, padesátiletá voda, kterým já říkám proměnné veličiny, řeknou si: „teď tady velká voda hned tak nebude, máme klídek“. Jenže ona bude. A přijde nečekaně a mnohem dřív než za sto nebo padesát let. Vezměte na to jed.