Vidím to v jasných barvách. Zima, mráz, chumelenice, a hromadná havárie na D1. A jeden vůz vedle druhého. Není kam uhnout, není kudy projet.

A v tu chvíli vyrážejí na cestu moji pojízdní andělé poslední pomoci. Dieselagregáty na korbách malých náklaďáčků. Co na tom, že trochu čoudějí, promrzlí řidiči uvázlých elektroaut s vybitými bateriemi na ně čekají opravdu jako na spásné anděly a doslova se perou o to, koho připojíme dřív. A kilowata dejme tomu bratru za padesát, nebo rovnou za stovku, co říkáte? Trosečníci bez šťávy a s nudlí u nosu zaplatí cokoliv, aby se do půlnoci dostali domů k ženuškám. Nebo ženušky k mužíčkům.

Tak takhle to vidím já. Chápu, že pirátům i zeleným se to líbit nebude, ale věřím, že ministerstva vnitra a dopravy můj projekt podpoří. Vždyť kdo jiný by jim takhle rychle uvolnil kolabující dopravní tepny, že?

Ale já už se toho nedožiju, bohužel či bohudík, kdopak ví.

Třeba bude všechno jinak. Pokrok nezastavíš. Možná se vrátíme i ke koňským potahům. Jenže kdo si dneska může dovolit koně? A co kobližky?

Tak nevím.