Jedna se jmenovala „Nikoliv klidný adventní týden“, druhá „Glosa, která kvůli sněhu stejně zapadne“ a třetíkončila slovy „nenechme si Vánoce progresivisty a multikulturalisty vzít“. S jednou jedinou výjimkou, které se budu věnovat v závěru, se dá říci, že jsou hlavní témata i po roce stejná.

Loni v prosinci mne zneklidnilo, že „u nás již čtyři čtvrtletí po sobě klesá reálná mzda“. K tomu se teď dá říci jedině to, že je to už osm čtvrtletí, a to ještě není žádná naděje, že se naše ekonomika zvedne v příštím roce. Nevím sice, kde různí prognostici berou svá čísla, ale teď už většina z nich říká, že ekonomický růst u nás nastane až v roce 2025. Čili, až v tomto roce bude překonána ekonomická úroveň roku 2019. Po šesti letech. Měl bych k tomu dát aspoň tři vykřičníky, nebo asi více než tři.

Před rokem jsem psal, že „nadměrně expanzivní fiskální politika tvoří jádro dnešních inflačních problémů“. Letošní rozpočtový deficit se bude blížit k 300 miliardám korun a na příští rok je připraven schodek veřejných financí velmi podobný. Před rokem jsem se posmíval tomu, že se inflace svádí na „nehorázné zvyšování cen různými prodejci“. Vidíme, že tyto věty znějí i dnes. Letos zejména od ministra zemědělství, loni od ministra průmyslu.

Pan Jurečka nám letos připravil malou důchodovou reformu. S o to většími fanfárami. Loni jsem se ptal: „není to všechno pouhým předstíráním, že někdo třetí bude na důchody vydělávat?“ Dokonce jsem nabídl variantu, že „za nás bude pracovat umělá inteligence“.

Loni jsem si během adventu všiml, že „nejsou léky na dětskou chřipku“. Zase je mi to s dnešní situací nějak povědomé. Napsal jsem ještě, že „tento nedostatek není náhodný. Je to projev zcela chybného systému zdravotnictví“. Teď byly do neotesánka zvaného české zdravotnictví přisypány další miliardy. Rodí se – mezi vůdci mladých lékařů – noví Rathové a Kubekové. To už pacienti těžko přežijí.

V poslední předvánoční týden (roku 2022) „vláda schválila zvýšení minimální mzdy“. Letos to bylo o týden dříve. Před rokem jsem říkal, že „cílem dnešního souboje s inflací je přeseknutí všech nebezpečných inflačních spirál, v tomto případě spirály ceny-mzdy-ceny.“ Asi mám nedostatek invence, která se projevuje v tom, že mluvím pořád o tomtéž.

V předposledním předvánočním týdnu loni Evropská komise „vyhrožovala Maďarsku, že mu sníží poskytování prostředků z evropských fondů“. Je to opravdu bez jakékoli tvůrčí invence, i těch evropských byrokratů. Teď ale navíc začínají stejně vyhrožovat i Slovensku.

Jedna obří změna však nastala. A tou je válka v Gaze. To před rokem nebylo, ale bylo to např. před 15 lety: „Izrael zahájil vojenské útoky proti pásmu Gazy s cílem zamezit radikálnímu hnutí Hamás ve vystřelování raket na izraelské území; konflikt si vyžádal přes 1 300 mrtvých“ (v lednu 2022 vydané Kalendárium Českého rozhlasu). Letos je to daleko horší, netrvá to jen tři týdny, ale už skoro tři měsíce a obětí je minimálně o jednu nulu více. Slavný americký politolog John J. Mearsheimer vydal před několika dny text „Death and Destruction in Gaza“. Jeho popis masakrování civilistů, z toho zhruba 70 % dětí a žen, jeho popis probíhajícího „vyhladovění“ obyvatel Gazy, jeho citáty, že izraelští vedoucí politici mluví o Palestincích jako o „human animals“, „human beasts“ a „inhuman animals“ a celá řada dalších věcí, je děsivá.

Za zmínku stojí jeho úvodní teze: „vím dobře, že nic z toho, co napíšu, neovlivní izraelskou a americkou politiku. Ale chci, aby bylo on record“ (chci, aby bylo zaznamenáno) pro historiky, kteří se budou někdy v budoucnu ohlížet na dnešek, že „někteří Američané byli na správné straně historie“. K tomu se také hlásím. A proto píšu tuto glosu.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause