2. Byl jsem trochu zmaten názvem cyklu těchto Vašich přednášek (či besed), ve kterém je – jako dominantní – slovo spravedlnost. Nevím, co k tomu říkali jiní řečníci, ale mám strach, že já k tomu nemám co zásadního říci. Nevím, jak tento pojem uchopit, jak ho strukturovat. Krasořečnit o tom neumím. A nechci. Naši předkové věděli, že se na tomto světě spravedlnost najít nedá, a proto nalezení spravedlnosti nechávali na Pánu Bohu, soudícímu lidské skutky na onom světě. Když to chtěli lidi zkoušet sami, vznikaly z toho náboženské války.

Ptáte se: Hledejte spravedlnost! Ale jak? Tato otázka implikuje, že víte, co je spravedlnost, a že proto stačí ji hledat. Já bohužel nevím, co je spravedlnost. Její definici neznám. Poměrně snadné je zkoušet ji popisovat pomocí podobných slov jakými jsou např. férovost, stejné zacházení, nefavorizování, nenadržování, přístup „padni komu padni“, neprivilegovanost, nestrannost, zásluhovost, atd., určitě je možné přijít na řadu dalších.

To mne – jako teoretika z oboru společenských věd, nikoli jako politického aktivistu – neuspokojuje. Chtěl bych substanciální vymezení, ale to nemám.

Máme sice Ministerstvo spravedlnosti, ale to se tím určitě nezabývá. To se zabývá, nebo spíše by se zabývat mělo, řešením případů chování lidí, lišícího se od platného právního řádu. Je právě to „spravedlností“? To by, za prvé, bylo velkým zúžením slova spravedlnost, za druhé by to ztotožňovalo lidský výtvor – právní řád, politickými ambicemi a zájmy formulovaný – se spravedlností. Tudy určitě cesta nevede.

Naprostá většina lidí zaměňuje spravedlnost s rovností, ale to sem radši ani nebudeme zavádět.